Letošní vydání předem opěvovaného slovenského festivalu Pohoda bylo v mnoha ohledech rekordní. Rekordní byla v obou dnech návštěvnost, teploty a také počet avizovaných umělců, kteří nakonec nevystoupili.
Teplota vzduchu v areálu trenčínského vojenského letiště, které už třetím rokem na jeden červencový víkend obsadí nejlepší místní přehlídka pod širým nebem, se odpoledne vyšplhala na 36 stupňů. Ještě že pořadatelé obstarali kropicí vozy a vodní děla. I když je na všech scénách produkce v plném proudu, většina návštěvníků polehává ve stínu, snaží se zbavit kocoviny ze včerejška a trochu se vzpamatovat před vystoupením dvou festivalových headlinerů, dua The Bassement Jaxx a francouzských Air. Jde jim to ale ztuha. Naštěstí v celém areálu platí tradiční zákaz prodeje tvrdého alkoholu.
Hlavní pódium zatím ovládla pražská formace Tata Bojs, jako vždy veselá a technicky na úrovni. Slováci mají Tata Bojs rádi a Tata Bojs mají rádi Slováky, jak je vidět z urputné snahy Milana Caise o mluvenou slovenštinu. „Tatáče“ střídá bratislavská Para. Lidi vstávají z trávy a dokonce kvůli ní opouštějí milosrdný stín. Za deset let existence se tato parta vypracovala na skvělou úroveň a je snad jenom otázkou času, kdy česká rádia objeví její poslední hit Abstinent. Vražedné vedro mezitím mírně polevilo.
Přesouváme se na druhou největší open air scénu, kde se na vystoupení připravuje Ventil RG. Slovenské uskupení založil před 21 lety Ján Kuric a později právě z něj vznikla kultovní kapela Vidiek. Dnešní vystoupení je nostalgickým ohlednutím k počátkům. Funguje to, hity Vidiečan a Fajčenie škodí zdraviu nenechají nikoho chladným. To už míříme k hiphopovému stanu, za českými Gypsy.cz, kteří sklízejí úspěchy a obdiv hlavně na západ od domácích hranic. Ale je vidět, že i opačným směrem je zájem o ně veliký. Po třech minutách ze stanu prcháme před nedýchatelným vzduchem. Brzy zjistíme, že nevhodných umístění několika účinkujících bude mít festivalová produkce na svědomí ještě víc.
Venku se stmívá a blíží se první vrchol večera, britští The Bassement Jaxx. Hodinu a půl trvající podívaná „šíleného“ skladatele a DJ doplněného hloučkem hudebníků a vokalistů opravdu nezklame. Je nabitá dynamikou a humorem, naprosto strhující. Ve druhé třetině koncertu skáču nadšením a začínám si myslet, že se to snad ani nedá ve zdraví přežít. Výkony hopsajících nadšenců připomínají lekci bikram jógy, aerobního hitu posledních let, kdy se cvičí ve vysokých teplotách.
Bezprostředně po euforickém tripu však následuje prudké zklamání. Mikrofonu na pódiu se zmocňuje Michal Kaščák, organizátor a duchovní otec Pohody, aby všem přítomným oznámil, že očekávaný koncert francouzské formace Air se letos v Trenčíně neuskuteční. Vysvětlení je absurdně komické. Jejich kamion plný techniky uvízl kdesi v Rumunsku. Na silnicích se prý roztekl asfalt a nedá se s tím, žel, nic dělat. V jednu hodinu v noci tak zeje hlavní pódium prázdnotou a opuštění fanoušci dvojice z Francie najednou nevědí, co dělat. Pokud se spolu s námi odeberou k bufetové zóně, jejich deprese vzápětí prohloubí zjištění, že stánkaři nejsou na nápor lidí připraveni a že se v celém areálu už nesežene voda...
Náplastí pro zklamané je zatím alespoň vystoupení legendárního DJ Shadowa. Organizační štáb však opět situaci podcenil, když ho umístil do malého tanečního stanu. Zájem znovu daleko převyšuje kapacitu, což v kontrastu s prázdným hlavním pódiem opodál působí tragikomicky. Po dlouhém žhavém dnu chybí energie na tlačenici ve stísněném prostoru s podprůměrným obsahem kyslíku, ale díky tomu na malém vedlejším pódiu objevujeme zajímavou skupinu Messer Chups z Ruska, která v Trenčíně předvádí minimalistický kytarový nářez ve stylu filmů Quentina Tarantina, to vše s legrační projekcí v pozadí. Příjemná hudební tečka.
Areál nás vyplivne po druhé hodině noční. Pohled na letiště je neutěšený. Všude se válejí odpadky, včetně těch lidských. Všudypřítomná masivní kampaň na třídění odpadu spolu s množstvím prázdných popelnic působí vskutku truchlivým dojmem.
Foto: ČTK, Archiv
