V podmračeném sobotním odpoledni proběhl druhý den festivalu Respect. Účast byla poněkud menší než včera, ale v podstatě to ani nevadilo. Naštěstí na Štvanici nebyla už hejna chroustů, kteří včera večer trochu terorizovali návštěvníky. Možná odjeli se saharskými kočovníky někam dál. Po pátku věnovaném pouštnímu blues zde zněla daleko modernější hudba. Club Global, tak zněl podtitul druhého dne festivalu a produkce byla adekvátní k názvu. Program druhého dne zahájila skupina Ekvator, multikulturní formace založená v uprchlických táborech, a francouzská reggae/r’n’b skupina Jim Murple Memorial.
Pravé klubové běsnění však začalo až s produkcí další. Sonic Junior si na pódiu vystačil pouze s DATkou, bicí soupravou a příručním bubínkem, kteréžto nástroje střídal nejspíš tak, jak se mu zalíbilo. Divoký rozjetý chlapík předvedl one-man show, která se jen tak nevidí. Uhrančivý mix filmových motivů, latiny, rapu a elektroniky rychle zvedl ze země posedávající návštěvníky, z nichž valná většina určitě nerozuměla ani slovo z jeho hecování v portugalštině. Ale radostné nadšení, se kterým svou show Sonic Junior předváděl, fungovalo na všechny.
Produkce by se možná hodila spíš do klubu než na velké festivalové pódium, ale Sonic Junior svou roli naprosto zvládl. Vůbec nevadilo, že občas pouze pustil z DATky nějakou smyčku, posadil se za bicí soupravu a energicky se jal nahranou hudbu doprovázet. Jeho charisma a energie hnaná evidentně až na doraz na publikum platila. Hudební podklady zněly někdy jako od Aphex Twina, občas trochu jako tvorba Davida Holmese, ale Sonicův napůl zpěv napůl rap jim dodával jiný rozměr. Pokud takhle vypadá produkce v undergroundových klubech po Sao Paulu, nejspíš by se tam vyplatilo zajet. Vystoupení bylo v mnohém poučné. Někdy opravdu nejde o to, kolik z hudby zazní na pódiu živě, ale daleko podstatnější je upřímnost, již interpret předkládá publiku. Respekt Sonic Junior a Obrigado!
Téměř hodinová pauza se nakonec velmi hodila. Publikum si po zběsilých smyčkách SJ trochu oddechlo, protože produkce následující skupiny už nenechala v klidu naprosto nikoho. Zuco 103 vznikli v Holandsku, kde také dodnes sídlí, ale jejich hudba je postavena na brazilských stylech samba a bosa nova, které umně kombinují s taneční hudbou. Výtečně sehraná kapela předvedla strhující, dokonale vystavěné představení. Hlavní devízou Zuco 103 je milá brazilská zpěvačka Lilian Vieira. Čím byla Skye Edwards pro Morcheebu nebo snad stále je Lauryn Hill pro The Fugees, tím je Lilian pro Zuco 103. Hlas jako hrom, neutuchající energie, dokonalá komunikace s publikem a ohromné charisma. To je Lilian Vieira na pódiu a vlastně se tak dá charakterizovat i produkce Zuco 103.
Písně žhavé jako písek Copacabany jsou díky instrumentálním schopnostem hudebníků vygradované do maxima. Princip je v podstatě jednoduchý. Všechny písně začínají téměř jako čistá latina, ale postupem času z nich vyroste něco mezi jazzem, funkem a elektronikou. Naprosto dokonale to funguje, občasné euforické výlety kapely někam směrem k free jazzu či naopak k tvrdému elektru publikum díky charismatu skupiny dokonale zbaštilo. Veliká radost - a tančilo se až do rána. Samozřejmě obrazně, i na Štvanici se musí končit v deset. Nakonec si Zuco 103 přišla poslechnout i zmíněná hejna chroustů.
Festival Respect se vskutku povedl a důstojně oslavil první desetiletí své existence. Tyto menší akce jsou často daleko příjemnější než festivaly pro desetitisíce návštěvníků. Respect je přehlídkou rodinného typu, ostatně dětí a psů tam běhalo požehnaně, ale díky promyšlené dramaturgii patří mezi nejsympatičtější akce u nás. Respect Music Festival se uzavře dvěma vystoupeními v příštím týdnu. Ve středu vystoupí ve Španělské synagoze skupina Cracow Klezmer Band a v pátek v Paláci Akropolis senegalský rapper Didier Awadi.
Foto: autor
