Narozeniny Precedens
Martin Němec: Rozhodně to nebude jen retro

Skupina Precedens slaví třicáté narozeniny, vydala výběr hitů a výroční koncerty zahraje 4.12. v Brně, 10.12. v Praze a 28.12. v Karlových Varech. Zazpívat si přijdou všichni zpěváci - Jan Sahara Hedl, Bára Basiková i Petr Kolář. O současnosti i minulosti kapely mluvil Martin Němec: její zakladatel, klávesista a jediný pozůstalý z původní sestavy.

 O Precedens nebylo v posledních letech příliš slyšet a výroční trojice koncertů jsou zároveň vaše jediné koncerty v letošním roce. Jak to je vlastně se současným fungováním kapely?

Je faktem, že jsme taková příležitostná kratochvíle... Činnost kapely jsem nikdy oficiálně neukončil - takže tu Pandořinu skříňku můžeme otevřít, kdy nás napadne. Bára Basiková a Petr Kolář mají ale dlouhodobě jiné projekty... Já mám už deset let na ideovém a částečně interpretačně shodném půdorysu s Precedens kapelu Lili Marlene s vynikající zpěvačkou Dášou Součkovou. S trochou nadsázky říkávám, že Lili Marlene je cosi jako odvrácená tvář Precedens. Faktem je, že naštěstí občas, z různých důvodů, došlo k reinkarnaci Precedens, takže jsme si víceméně pro radost za posledních pár let občas zahráli. Vždy nás to bavilo, a protože to bavilo i publikum, nerozhodli jsme se nikdy říci ono nezvratné Never more. Faktem je, že poslední album s původními písněmi Precedens jsme s Bárou nahráli v roce 2005 - jmenovalo se Aurora a výstřel z něj minul zcela média, i když kritika nešetřila chválou. Já si osobně myslím, že se nám ta deska tehdy dost povedla (zejména kvůli vynikající zvukové supervizi Tadeáše Věrčáka) a písně na ní obsažené jsou nezbytnou součástí našich koncertů. Vlk novátorství se při tehdejším nahrávání nažral a koza tradice zůstala celá (smích). Aurora obsahuje také duet Báry s Dášou - určité symbolické propojení obou mých kapel. V rámci letošních koncertů samozřejmě nevynechám onu egoistickou radost udělat s Lili Marlene sám sobě předkapelu Precedens.

Takže nové album se nechystá?

K výročí právě vyšla kompilace pod názvem 30 let, obsahující materiál od dob vydání prvního - Doby ledové až po Auroru, včetně písní, které jsme vydali jako Basic Beat, což byl vlastně jen matoucí pseudonym Precedens. Jsou tu i nezbytně nějaké věci od Jana Sahary Hedla, se kterým jsme léta po jeho odchodu vydali dvě alba jako doprovodná kapela. O novém materiálu ale nijak neuvažujeme. Petr Kolář loví dnes v jiných vodách, pro mne osobně příliš stojatých (což nic neubírá na jeho mimořádné hlasové dispozici, ani na tom, že společnou éru považují za naprosto legitimní), Bára bude vydávat příští rok sólové album a já dokončuji s kapelou druhé album Lili Marlene. Je celkem jasné, že k práci na nových písničkách Precedens tedy s velkou pravděpodobností nedojde. Leda bych napsal něco tak výjimečného, že by všichni opustili vlastní projekty a domovy, přestali by platit složenky... (smích) No, a teď zcela vážně - také já sám už nechci dopustit, aby se mi po delší dobu prášilo v ateliéru na plátna a štětce obrůstaly pavučinami...

Jak budou výroční koncerty konkrétně probíhat? Kdo z bývalých členů přijde?

Základem kapely, jak už jsem naznačil, jsou nynější členové Lili Marlene (všichni ale působící dříve i v Precedens) mimo mě, je to tedy programátor, aranžér a klávesista Pavel Nedoma a kytarista Jan Šobr. Za bicí pak usedne dlouholetý spoluhráč všech precedentních zpěváků Míra Turek, který vytvořil neuvěřitelnou rytmickou sekci s poněkolikáté od Michala Pavlíčka "vypůjčeným" (a tedy již kooptovaným) basistou Ivanem "Maťo" Martinem. U mikrofonu se vystřídají Bára Basiková, Petr Kolář, Jan Sahara Hedl s už jmenovanou Dášou Součkovou. Dohromady se za ten večer objeví na pódiu třináct lidí. Bude to docela náročné do sebe nenarážet a vybojovat v šatně židli.

Co všechno budete hrát? Bude to nějak vycházet z čerstvého best of alba?

Samozřejmě jsou základem alba i koncertu převážně identické věci - ale na koncertě zaznějí i mnohá překvapení! A pevně doufám, že překvapené bude jen publikum a ne my. (smích). Je jasné, že musejí zaznít "povinné sestavy", kterými jsou Doba ledová, Věž z písku, nebo Soumrak bohů. To by holt nebylo celé - jinak jsme se ale snažili udělat ty dvě a půl hodiny hraní co nejpestřejší. Když jsem před dvěma týdny uslyšel poprvé, jak tahle aktuální formace hraje, řekl jsem si jediné: tohle nebude tedy žádné retro, ale hodně ostrá a nadupaná verze Precedens. Jsem hrdý, že můžu velet tak úderné jednotce skvělých muzikantů! Když jsem na Akademii výtvarných umění zakládal se Saharou undergroundovou kapelu, fakt mě nenapadlo, že za třicet let budeme stále hrát - je to pro nás trochu legrační a proto jsme do repertoáru museli zařadit i dávnou píseň z vinylových dob s příznačným názvem Stárnem (smích). Pro mě bylo vždy pódium jakousi platformou pro sdělování názorů a šlo mi o reflexi těch názorů prostřednictvím publika. To je ten velký rozdíl mezi výtvarným uměním a koncertem - rychlá komunikace s obecenstvem a taky to příznačné vzájemné předávání energie. Dnes už vím, že bez malování ani bez muziky nemohu dlouhodobě vydržet. Už si zkrátka jedinou profesi nevyberu... takže asi nedospěju.

O tom, že být muzikantem je zvláštní forma hravosti, vzpírající se všem vážným věcem, spojeným s dospělostí, už se napsalo hodně. Pozorujete to i u svých kolegů?

Kolegové jsou většinou mladší - tak se obávám, jestli spíš nepozorují oni mě. Například, když hraju v kleče, zda se ještě zvednu a tak. Basistovi byly tři roky, když jsme založili Precedens - prý ještě ani neměl dredy... to je fakt na kapele dobrý, že tam bývá generační směska. Člověk podléhá příjemnému bludu, že jakoby nestárne. Takové bludy jsou užitečné, pokud má člověk zároveň alespoň zbytkovou sebereflexi. Trochu mě jen zaráží, že zmiňovanou píseň Stárnem jsem složil už před více než dvaceti lety! Co mě to tenkrát napadlo?...

Jak vlastně probíhal výběr skladeb pro čerstvě vydanou kompilaci hitů?

Já jsem takový liberální diktátor - takže od výběru písní až po výběr fotek do bookletu to sestavím já a pak se ještě dožaduji obdivu u své ženy Jany (ta bývá zákonitě a ze zákona nejkritičtější), u Báry a některých dlouhodobých kolegů, jak jsem to krásně udělal. Naštěstí se mi toho uznání většinou dostane, a já si pak mohu před spaním vzít namísto celého jen půlku stilnoxu. Ono je logické, že díky svému profesnímu rozpolcení mám jakousi celistvou představu, kterou pak kreativní kolegové a kolegyně posouvají a rozšiřují. To je na týmové práci nejhezčí, že díky invenci spolupracovníků vám to podivné děťátko dospívá a kultivuje se a roste před očima. Ale ta základní vize bývá moje od dob ledových až po dnes - a že je to už dlouho.

Před pár lety malé vydavatelství Anne chystalo vaše archivní, z části dosud nevydané nahrávky z osmdesátých let. Značka ale pak zanikla a nahrávky nevyšly. Je šance, že by se ještě někdy objevily?

Mohu jen říci, že v příštím roce chystáme vydání kompletního materiálu z úplné prehistorie Precedens - tedy z doby kdy byl frontmanem a zásadním autorem Jan Sahara Hedl. Vše je v přípravné fázi a nechci to zakřiknout. Po revoluci z toho vyšel jen fragment. Co se týká Doby ledové šířené na kazetách před Dobou ledovou vinylovou - napadá mě, že jsme vždy byli mediální sebevrazi, když jsme obě, obsahem odlišné nahrávky, nazvali stejně. Ale kdo by tehdy vůbec uvažoval v pojmech jako "mediální"? (smích) - tak o jejím vydání nevím nic. Jsem velmi špatný správce vlastních archivů, většinu svých nahrávek jsem si musel kvůli těm našim třicetinám půjčovat od systematičtějších kolegů. Mám v tom archivu nezřízený chaos, který mě ale osvobozuje od hrůzy stát se exponátem ve vlastním muzeu. Muzea jsou nevětraná, zatuchlá a nehybná, a já ani Precedens si tak rozhodně nepřipadáme.

Se zmíněným Saharou jste kdysi měli undergroundovou formaci Duševní hrob. Jak na ní vzpomínáte? Nedávno jsem si u jejího poslechu uvědomil, že zatímco na profesionální muzikanty těžce doléhá krize hudebního průmyslu, podobné podzemní spolky, kterých je i dnes hodně, si užívají stále stejnou radost, jako asi tehdy vy.

Na takových projektech je velmi očistné, že nemají žádné ambice. Další osvobozujícím prvkem Duševního hrobu, je pocit že nemusím ty nahrávky už nikdy poslouchat! (smích) Samozřejmě, že při vzniku těch vesměs improvizovaných songů, hudebně náročných asi jako demolice zchátralého domku, jsme se neuvěřitelně bavili. K jednotlivým albům (což byla nahrávka na magnetofonu, jsem kreslil fiktivní obaly v dadaistickém duchu. Až poslední nahrávka byla jaksi připravenější a nahráli jsme ji v guerilové produkci Mikoláše Chadimy z Extempore za jednu noc v zavřené Ypsilonce. Ale to už jsme přemýšleli o kapele, která by opravdu hrála a mohla i veřejně vystupovat - rodil se Precedens.

Když už je dnes Precedens pro všechny zúčastněné jen koníčkem, čemu věnují tu největší aktivitu? O vás se ví, že jste zároveň úspěšným výtvarníkem, ale co ostatní?

O aktivitách Báry a Petra se dá snadno dočíst v jiných periodicích, kytarista Honza Šobr hraje neuvěřitelné kvantum koncertů se Sto zvířaty a Maťo koncertuje a nahrává s Michalem Pavlíčkem, pro kterého zase Sahara píše texty. Kolega Pavel Nedoma pracuje ve velké firmě a po nocích v té naší malé na mých projektech - udělali jsme společně hudbu k řadě celovečerních filmů - Perníková věž, T.M.A., Únos domů a mnoho dalších. Na svědomí máme i febiovské znělky Oko, Gen, Genus, hudbu k divadelní představením Ctibora Turby a nedávno dokonce k Baletnímu představení Periférie, které uvedlo liberecké divadlo F.X.Šaldy v režii Aleny Peškové. Poslední roky se výrazně vracím k původní profesi malíře. Na jaře chystám například výstavu v Nové síni.

Nedávno jsem listoval starými archiváliemi a našel jsem bulletin přehlídky Rockfest s anketou "Jaká bude hudba v roce 2000?" Odpovídáte tam cosi v tom smyslu, že Československý rozhlas už jistě bude hrát instrumentální úpravy Sex Pistols. Jaký bude Precedens za dvacet let, až mu bude padesát, jako je dnes Olympiku a Rolling Stones?

To už jistě bude hrát Český rozhlas symfonické verze Precedens (smích). A my, podepření lešením, s neutuchající radostí, naše chmurné písně v Malostranské besedě.