Hudba po australsku
Michael Kocáb: Stal jsem se fanouškem vlastní desky

Nové album natočil Michael Kocáb s australskými a americkými muzikanty a sám na něm poprvé zpívá anglicky. Název Aftershocks by měl prý vyjadřovat výbušnost hudby. Mimo to hovoří člen Pražského výběru, bývalý politik a podnikatel o svých nepopulárních názorech i nejbližších plánech.

Předloňský návrat Pražského výběru se povedl více než dobře. Kde se ve vás vzala potřeba pouštět se ještě do dalšího nového projektu s jinými muzikanty?

Ono to až překvapivě souvisí. Na tom, že to s Výběrem znovu zkusíme, jsme se dohodli na jaře 2012. Ale první zkoušky byly naplánovány až na září.  A zároveň jsem pozastavil Pražský výběr II. Kytarista Glenn Proudfoot tehdy bydlel u mě ve studiu, a já si říkal, že je škoda ho jen tak nechat odjet, když tomu dal tolik. A tak mě napadlo, že bychom spolu ještě mohli natočit desku.

Co ta spolupráce dala vám?

Ohromně moc. Stal jsem se nechtěně fanouškem své vlastní desky, když jsem při zpívání, dohrávání kláves a mixování poslouchal to, co tam ostatní nahráli, nemohl jsem se zbavit obdivu. Tu přesnost a dokonalost ovšem ocení zejména muzikanti. Ale zároveň jsem pociťoval i strašnou odpovědnost, abych jim to nezmrvil.

Jak se jako perfekcionista vyrovnáváte se současnou politickou situací?

Špatně. V posledních zhruba dvou letech se tu objevila velká vlna zlehčování zločinů komunismu, jeho bagatelizace, vyzdvihování údajných výhod tehdejší doby - ačkoli si mnozí ještě pamatujeme, jak to s nimi skutečně bylo - a dokonce i postoje, tvářící se, že antikomunismus je něco již překonaného. Rozčiluje mě to. Nejsem politolog ani filozof, ale moje životní zkušenosti mi říkají a dávají mi jistotu, že tito lidé, kteří tehdejší zlo zlehčují nebo se dokonce snaží tvrdit, že dnešní zla jsou horší, jsou vedle jak ta jedle. Vůbec nevědí, co mluví. Navíc je to účelové - důsledkem toho je současná B.B.gate.

B.B.gate?

Babiš-Burešgate. Takoví lidé nemají ve vládě co dělat.

I když byli zcela regulérně zvoleni?

Ne. Právě protože je to bývalý normalizační komunista a velmi pravděpodobný agent a udavač StB. Jenže nikdo z politiků už si dnes ani netroufne zpochybnit, že podobní lidé by vůbec neměli mít právo kandidovat. Kdyby například po válce pro mnoho tehdejších Němců "relativně přijatelný a sympatický" Albert Speer kandidoval do Bundestagu, možná by byl také zvolen. To ale Němci nepřipustili. Nebo když vyšla najevo nacistická minulost Kurta Waldheima, stal se celosvětově personou non grata. A  ještě drobný detail: jestliže Babiš maskuje své členství v KSČ od roku 1980 pragmatickými důvody, jinými slovy, že si s tehdejšího režimu udělal vlastně dojnou krávu, co si asi udělá ze současného nevycválaného systému v pozici místopředsedy vlády a ministra financí? Jsem z toho rozčarovaný.

* Čím se liší od Michala Pavlíčka?

* Kde se vzala jeho láska k tvrdému rocku?

* Proč není poprvé na novém albu ironický?

* Co ho přesvědčilo, aby jel podpořit demonstranty na Ukrajinu?

* Zda se cítí víc tatínkem nebo dědečkem?

* Jak se bude živit, až to hudbou nepůjde?

Odpovědi na tyto a další otázky najdete v rozhovoru s Michaelem Kocábem v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 17. února.