Výročí legendy
Nerez: Už třicet let přejeme dobrou chuť
21.11.2011 16:00 Rozhovor
Je to už tři desetiletí, kdy domácí scénu obohatila skupina Nerez, dnes už hudebně nadžánrová legenda osmdesátých a devadesátých let, která proslavila zpěvačku Zuzanu Navarovou. O oslavách výročí i vzpomínkových deskách mluvil Zdeněk Vřešťál, který pokračuje v tradici se skupinou Neřež.
Neřež sice duchovně navazuje na legendární Nerez, ale ten se už přece jen před lety rozešel. Jak došlo k nápadu oslavit jeho třicáté narozeniny?
To je jednoduché, my hrajeme písničky Nerez už od té doby, co vznikla naše nová kapela. Myslím si, že se nemáme za co stydět, je to vlastně takové naše "rodinné stříbro". V Neřež hrají vynikající mladí muzikanti, kteří dávají do skladeb Nerez spoustu nových nápadů. Jelikož celá éra Nerez je pro nás nezapomenutelné období, chceme připomenout i mladším návštěvníkům našich koncertů, že tady kdysi před třiceti lety vznikla a hrála moc dobrá kapela. A že především Zuzana Navarová tady zanechala hodně hlubokou stopu.
Za ta léta, co jste s Nerez hrávali, vás nutně musela potkat řada zážitků, které se nezapomínají. Je nějaká vzpomínka nebo situace, která byla natolik silná, že se vám opakovaně vrací?
Žili jsme opravdu pestrý muzikantský život a především úplně na začátku, v první polovině osmdesátých let to bylo hodně náročné. Hráli jsme i 25x měsíčně, psali nové skladby, zkoušeli, natáčeli a neustále někam cestovali. Takže i náš noční život po koncertech byl hodně bujarý. Všechno jsem popsal v knížce Ne, Nerez nerezne. A vždycky, když jedu kolem jednoho královéhradeckého hotelu, vzpomínám na společný večírek skupin Tango, Rangers a Nerez. To bylo hodně divoký a od té doby už muzikanti v tomto nejmenovaném hotelu Černigov (který už se tak dávno nejmenuje) bydlet nesmějí... (Hotel Černigov ve skutečnosti v Hradci Králové stále pod nezměněným názvem čile funguje - pozn. red.)
Pro starší posluchače je Nerez dodnes pojem, cosi, co patřilo k tomu výrazně světlejšímu v jinak šedivých osmdesátých letech, a nepochybuji o tom, že tehdejší generace příznivců stále vzpomíná. Nicméně: máte nějakou povědomost, jaký vztah k nim mají ti mladší, kteří je nezažili?
Nejen povědomost. Na nás vždycky chodili především středoškoláci a vysokoškoláci a teď se nám to postupně vrací, protože i děti našich tehdejších fanoušků nás od mládí poslouchali a právě z nich se rekrutují naši současní diváci. Chodí na nás docela hezký holky...
Jak bude oslava probíhat?
Právě vycházejí hned dva archivní tituly, které pokřtíme na koncertech 22. listopadu v pražské Baráčnické rychtě a 25. listopadu v Městském Tylově divadle v Kutné Hoře. Skupinu Nerez připomínáme i během koncertů turné Marie Rottrové Všechno nejlepší. Jsme totiž jejími hosty, což nás velice těší, protože Maruška se právě v těchto dnech loučí ve vyprodaných hokejových halách se svými fanoušky a my můžeme být u toho!
Co přesně vaše vzpomínkové desky obsahují?
Na té první jsou dosud nepublikované nahrávky Zuzany Navarové. Album se jmenuje Dávný příběh a obsahuje Zuzaniny nahrávky z doby ještě před Nerez. Sama se v nich doprovází na kytaru a jsou to jednak její autorské prvotiny, jednak různé lidové písničky, dvě písně zpívá dokonce v ruštině. Druhým naším počinem je reedice alba Nerez v Betlémě, které je nově doplněno druhým diskem se záznamem koncertu Nerez z roku 1985 v Orlové - tedy přesně rok před vydáním našeho prvního LP Masopust.
Pozvali jste si na ty koncerty nějaké hosty, například bývalé spoluhráče?
Ne, s bývalými kolegy se už nepotkáváme. Ale třeba dcera našeho kontrabasisty Vladimíra Vytisky Klára se stala hvězdou české popkultury. Toxique nebo Medúza jsou v dnešní době valuty, proti kterým i Nerez je drachmou v době nejvyšší devalvace dináru. Skupina Toxique je nápad - stejně jako v osmdesátých letech byl docela dobrý nápad Nerez. Tenkrát to nikdo nepochopil a možná úplně stejnou šišku dnes drží v rukou Toxique, Ewa Farna nebo Tomáš Klus. Je to nákaza nebo možná mezigenerační "třinec", který se šíří jako nemoc. Děti doktorů a majitelů uhlí na nás chodí a jsou nadšené. Troufám si říct, že naše muzika se v rádiu nehraje - a přesto neumřela. Nebo naopak, rádia jsou stejný, a my žijeme... A ani Klára Vytisková se za naši muziku nestydí!
Před časem proběhla menší vzpomínková šňůra na Nerez, kde Zuzanu Navarovou zastoupila právě Klára Vytisková. Nechystáte se něco podobného zopakovat?
Nic se neopakuje, jen se potkávají lidé. Když budou mít ostatní chuť, zahrajeme si i příště.
Co čeká Neřež po křtech a koncertech s Marií Rottrovou?
Víte - jeden den hrajeme v hale pro deset tisíc diváků jako hosté Marie Rottrové, a ta hala je vyprodaná. Druhý den hrajeme v Balbínce, což není hala, ale ten sálek je to pro nás zásadní. A přijde 27 osob. Budu trošku neskromný - nůžky trhu Václava Klause v tomto případě krapánek skřípou. Čeká nás boj o holou existenci. Ale jsme dobří, stále se usmíváme a máme nápady. A zatímco se teď v televizi vaří "univerzální hnědá omáčka", my už třicet let přejeme Dobrou chuť...
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.