Hudba, na kterou v médiích lze narazit jen zřídka, protože nevyje s vlky. Nechce se zalíbit, nemyslí si, že posluchač je někdo, komu je potřeba vyjít vstříc. Navíc legenda versus maloměsto. Scéna těch, kteří nevidí důvod k optimismu, stále žije.
DG 307: V katedrálách ticha (Guerilla)
http://bandzone.cz/dg307
Český hudební underground má neocenitelnou výhodu, kterou mu ostatní hudební žánry mohou jen tiše závidět. A ta výhoda se jmenuje Guerilla records. Systematická péče, jakou mnohým současným interpretům věnuje, spolu s důkladným vymetáním archivů a nalézáním ukrytých a často i pozapomenutých perel znamená téměř obrozeneckou aktivitu, kterou si možná ne všichni milovníci podobné hudby dostatečně uvědomují. A že nedochází jen k lovení v časech předrevolučních či podpoře novinek, které by dost možná nikdo jiný nevydal, dokumentuje nové album kultovních DG 307, vydané k šedesátinám jejího lídra Pavla Zajíčka.
Deska zachycuje skupinu v jedné z jejích výjimečných podob, prostřednictvím záznamu ze dvou vystoupení v roce 1994. Tehdy už se zvukově rozkošatila a zvukově vycizelovala, což ji vzdálilo od původní, industriálně diletantské podoby, a aniž pozbyla originalitu, stala se akceptovatelnější i pro jiné než jen striktně alternativní publikum. Nahrávka je cenná i díky personálnímu obsazení, protože šlo o poslední období DG 307 s Mejlou Hlavsou, který zde hraje netypicky na klávesy, a v osmičlenném souboru nechybějí ani zdvojené bicí.
V mnohém ale jde o typickou tvář kapely, tak jak se vyprofilovala v následujících letech. Temné repetitivní rytmy podporují plochy kláves a smyčců, nad kterými Zajíček deklamuje své verše plné nervozity, nihilismu, melancholie a zmaru. Společně se vše slévá v monumentální chorál, nesmírně silné poselství, neradostné svým obsahem, ale osvobozující schopností pojmenovat vše nahlas a postavit se tomu čelem.
Oprášit sedmnáct let starou podobu DG 307, která obsahuje i několik nejslavnějších a už opakovaně v různých podobách vydaných skladeb skupiny, tak rozhodně nebylo jen dárkem pro skalní fanoušky, kteří sběratelsky potřebují mít vše. Ten záznam představuje zcela nadčasovou ukázku hudby, silnou a dodnes zajímavou. I po letech je možné si užívat nemalé množství nápadů, aranžérských fines, spontánnosti i kombinace poetiky se syrovostí a nechutí k hudebnímu kompromisu. I proto by to nejlepší, co by se - paradoxně - tomuto albu mohlo stát, je aby se dostalo i k jiným uším, než jsou jen ty undergroundového publika.
Postižená oblast: EP (Polí 5)
http://bandzone.cz/postizenaoblast
Temná mělnická kapela patří k těm, které nejenže neoplývají masovou popularitou, ale ani na alternativní scéně nepatří k těm notoricky nejznámějším. Což rozhodně neznamená, že by její hudební snažení nestálo za pozornost. Na své nové, bezejmenné nahrávce se ovšem museli poprvé obejít bez kamaráda a původního člena kapely, tragicky zesnulého Marka Vojtíška.
Postižená oblast pracuje se zhudebněnou poezií - hned dvě ze čtyřech skladeb jsou na texty osvědčeného a alternativními rockery oblíbeného Ivana Wernische. Jestliže úvod nahrávky se ještě nese v duchu tradičního českého undergroundu a působí v současném hudebním kontextu poněkud archaicky, v dalších chvílích dochází na poměrně zajímavé prolínání obvyklého temného alternativního rocku s prvky minimalismu a především předivem elektronických zvuků, efektovaných smyček a prapodivných šumů.
Právě zvukové dobrodružství, odehrávající se hlavně ve skladbě Dobří lidé na jezeře je tím, co zvedá nahrávku nad obvyklý průměr podobně orientovaných spolků. Představuje skutečný experiment, odklon od zavedených schémat a vygradovanou i zajímavě zaranžovanou záležitost. Rozhodně šťastnější je i odosobněně klidný hlasový projev, který působí mnohem přesvědčivěji než příliš křečovitá hlasová agrese úvodní skladby. Milým zakončením - a také stopou svérázného humoru zpestřením celkově až příliš vážného pojetí celého EP - je závěrečná "coververze" Metalliky. Ale před jejich fanoušky pssst - poslech v podstatě elektro-industriálního pojetí by mohl narušit jejich psychické zdraví.
EP Postižené oblasti ukazuje, že inovovaná sestava našla cestu a že nové album, které by mělo začít vznikat na podzim, by mohlo být pro naši alternativní scénu zajímavým osvěžením. Unifikovaný originální digipack z přírodního nelesklého kartonu, kterým vydavatelství Polí 5 opatřuje celou vydavatelskou řadu titulů, je pak dokladem, že skupina má dávno jasno a přesně ví, komu chce svou tvorbu směřovat a v jaké společnosti se chce vyskytovat. I přes krátkou stopáž nahrávky tak rozhodně jde o titul, který by hledačům neobvyklé a uniformitě vzdorující hudby neměl uniknout.
