Velký mezinárodní úspěch si připsal svým premiérovým vystoupením v Berlíně český písničkář Jaromír Nohavica. Ve víceúčelovém kulturním prostoru Wabe zpíval své největší hity nejen on, ale i písničkáři z Polska a Německa, kteří Nohavicovy písně převzali a nazpívali ve svých jazycích.
Téměř tříhodinový koncert se stal poctou českému umělci. Postupně se na pódiu před zhruba tisícovkou fanoušků střídal Nohavica se svými kolegy Antonim Murackým a Frankem Viehwegem. Ti sice zpívali i své vlastní písně, ale největší aplaus sklízeli za své interpretace Nohavicových hitů.
ČTĚTE TAKÉ: Desku roku vyhrál Nohavica, Lucie Vondráčková a Horáček
Německý písničkář a překladatel Viehweg, jehož songy se ve srovnání s českým zpívajícím básníkem vyznačují ještě výraznějším politickým nábojem, se nejvíc zavděčil, když odvážně zazpíval Sarajevo z Nohavicova alba Divné století částečně německy a částečně česky. Koncert se uskutečnil právě na pozvání Viehwega. "On objevil, i díky internetu, mé písničky a začal je překládat. Stejně jako Toni Muracki už před lety," řekl Nohavica.
Poslední dobou, jak sám říká, koncertuje více v zahraničí než v Česku. Vystupoval například v USA, Kanadě, Británii, Irsku, Polsku a na Slovensku. V Německu však prý vystoupil vůbec poprvé. "Přece jenom je to jiný, trochu vzdálenější jazyk i jiný způsob písničkaření. Ale jsem rád, že jsem tu byl a že to dopadlo, jak to dopadlo. Tedy myslím, že dobře," hodnotila večer jeho hlavní hvězda.
Logopedický úspěch
I když koncert byl součástí místního festivalu hudby a politiky, český host "politické" písně vyvažoval svými "love songy", při nichž sál zcela pohroužený do jeho poetiky ani nedutal, i rozvernými písněmi jako je "logopedický" song Metro pro krtka s refrénem tvořeným velmi zněle vyslovovaným "r". Při takových se publikum, složené z velké části z českých krajanů, emigrantů i německých studentů bohemistiky, nenechalo dlouho pobízet a vytvářelo obstojný sbor nebo alespoň tleskalo do rytmu.
ČTĚTE TAKÉ: Jaromír Nohavica vyrazí za Čechy žijícími v cizině
Nohavica, jenž se doprovázel na kytaru i heligonku, tak předvedl reprezentativní průřez svou tvorbou od Mikymauzolea přes Košilku až po Anděla strážného. Na závěr koncertu všichni tři písničkáři společně zazpívali Dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Hned dvakrát, protože nenabažené publikum si vyžádalo několik přídavků.
Ilustrační foto: Karel Šanda
