Skládá hity pro Adele, Rihannu, Beyoncé nebo Shakiru. Z písniček, které její slavné kolegyně z různých důvodů odmítly, nyní připravila Sia Furler sólové album. A dokázala, že na dně "odpadkového koše" lze najít ty největší poklady.
Šedá eminence současného popu, jedna z nejvlivnějších skladatelek a hybatelka trendů s blonďatým mikádem o sobě dala opět pořádně vědět. "Odmítly jste skvělé písně a udělaly jste velkou chybu. Já vám teď ukážu, o co jste přišly," mohlo by znít v podtitulu alba This Is Acting. Ani jeden song z něj totiž nenapsala Sia pro sebe, původně jimi hodlala obohatit repertoár Adele, Beyoncé, Christiny Aguilery, Shakiry nebo Rihanny, jako to dělá jindy.
Potenciálním interpretkám ale skladby z různých důvodů nevyhovovaly a s díky je odmítly, proto se Sia rozhodla, že jim nový život a emoce vdechne sama. A podařilo se.
Kdo to vlastně zpívá?
Vzhledem k tomu, že čtyřicetiletá hudebnice je nejen mentorkou hudebních trendů, ale především fenomenální skladatelkou schopnou napojit se na interpreta, není obtížné při poslechu uhodnout, komu byla která píseň původně určena. Hravě roztančené melodie psané pro Shakiru střídají megalomanské opusy s rostoucími refrény určené Adele. V některých momentech má posluchač dokonce problém nepropadnout pocitu, že zmiňované zpěvačky na albu skutečně hostují. Tak barevný a přesvědčivý je hlas a rozsah australské umělkyně, která obvykle stojí v zádech těm, kteří se jen okázale předvádějí.
Sama skladatelka, zpěvačka a textařka Sia Furler si během svých vystoupení naopak zakrývá tvář. "Nechci být slavná. Nechci, aby mě lidé poznávali. A na internetu kritizovali, jak vypadám," vysvětluje.
Hra na všechny strany
Sia Furler se po roce 1997 musela vyrovnat s tragickou ztrátou milovaného muže, který zahynul při autonehodě. Ve své tvorbě zaznamenala několik etap od otevřených zpovědí psychotické alkoholičky, bisexuálky a geniální skladatelky nejznámějších hitů až po introvertku, která se ukrývá před světem. Jestliže ještě z předloňského alba 1000 Forms of Fear čišela obava z vlastních nevyslovených strachů, nyní se jim Sia s nadsázkou vysmívá.
Už název jejího osmého studiového alba This Is Acting (To je hra) ostatně naznačuje, že tentokrát nechává své vlastní niterné emoce stranou, ale vtěluje se do jiných interpretek. A dělá to tak přesvědčivě, až překračuje hranice uvěřitelnosti: vážně jde o odložené skladby? Některé z nich jsou totiž mnohem lepší než rádiové hity, které poslední dobou létají éterem.
Opravdu Shakira odmítla chytlavý lomcovák Move Your Body? Proč se Adele nezamlouval strhující refrén písně Alive? A může si Beyoncé dovolit ignorovat songy typu Sweet Design?
Možná jen došlo k vzájemnému nepochopení a chybnému prolnutí záměru s očekáváním. Možná až díky autorce dostaly všechny písně svůj pravý význam. Pravda totiž je, že i když se Sia schovává pod masky ostatních, právě její hlas a výraz je oním šémem, který skladby probouzí k životu.
Inteligentní kombinaci electra a dubstepu, sešněrované ověřenými pravidly mainstreamového popu, se prakticky nedá nic vytknout. To, zda se Sia na albu snažila dotáhnout do detailu svůj umělecký záměr, nebo se jen toužila vysmát fanouškům, kteří lačně hltají všechny skladby svých oblíbených interpretů, zůstává otázkou. Pozoruhodná barva hlasu, elektrizující charisma a schopnost psát dokonalé hity se jí však rozhodně upřít nedají.
