Hudební tipy
Pánové v kondici a chvála zkušenostem

Mladí posluchači se obvykle letitým souborům posmívají a stalo se už téměř pravidlem ohrnovat nad jejich aktuálními alby nos. Pamětníci naopak často ignorují začátečníky a spoléhají se na osvědčená jména, kterým jsou ochotni odpustit i velmi průměrné nahrávky. O to příjemnější je narazit na ty, kteří to nevzdali a stále nechtějí  jen žít z bývalé slávy.  Vyrovnat se své minulosti a nebo ji třeba občas i překonat, totiž vůbec není málo.

Jasná páka: Černá deska  (Warner Music)  
https://itunes.apple.com/cz/album/cerna-deska/id847523557

Pro ty, kteří nejsou skalními fanoušky, je dobré to shrnout: Hudba Praha na podzim vydala další z mnoha výběrů hitů. Jasná páka zase letos další koncertní záznam, ke kterému spíš jako bonus vyšla i studiová novinka. Ta byla annoncována velkohubými hláškami o návratu po třiceti letech a první oficiální desce skupiny. To druhé je sice fakticky pravda, ale jinak nutno připomenout, že značku Jasná páka Michal Ambrož s Davidem Kollerem obnovili - a souběžně se stále fungující Hudbou Praha začali provozovat - už před několika lety. Ani ne půlhodinové album navíc sice obsahuje osm skladeb, ale tři z nich jsou jen nově nahrané vykopávky z osmdesátých let, a celá polovina "novinky" se objevila už na EP z roku 2011. To vše svádí k tomu, zlomit nad kapelou hůl - tak jednoduché to ale není.

Na pětici relativně čerstvých skladeb je pozoruhodný i fakt, že ani jednu nesložil ústřední pilíř obou kapel Michal Ambrož. Paradoxně tak na tradici Jasné páky nejvíc navazují texty současného frontmana Petra Váši, jinak vše působí, jako kdyby materiál nahrála úplně nová kapela. Kapela, kde jsou mnohem lepší muzikanti, než které měla Jasná páka kdy k dispozici, ale u které zároveň převažuje určitá rezervovanost a serióznost nad hudebním nadšením. Rock pro dospělé a pamětníky?

V písničkách se tak potkává mainstreamový přístup Lucie, neagresivní rock Divokýho srdce i  jasná názorovost Hudby Praha. Kupříkladu Konec nočních toulek, s podařeným textem výtvarníka a "nehrajícího člena kapely" Karla Halouna je vynikající ukázkou rockového písničkářství, kde si zúčastnění uvědomují, že už jim není dvacet a jen revivalem staré Jasné páky nové posluchače nepřesvědčí. Přesto to až překvapivě funguje - i když je asi jasné, že mnohem lépe na pamětníky, pro které je název kapely i dnes pojmem. Otázka, jestli by obsah nahrávky někoho zajímal, kdyby ho nahrála nová sestava mladých kluků pod neznámým názvem, nicméně stále visí ve vzduchu.

Závěrečná trojice - poměrně hitový Výlet a dvojka Kde jsi a Hele, hele, známá jak z konce první Jasné páky, tak i začátků Hudby Praha - spíš ukazuje jak stařičké písničky "prokoukly" s muzikantskými zkušenostmi. Jako celek tak album vyznívá trochu váhavě, jakoby si jeho tvůrci nebyli jisti, zda by posluchači úplně novou kolekci, dosud nehraných písní, vůbec přijali. Svým způsobem lze proto nahrávku brát jako sázku na jistotu. I když ta - jak dokazují opakované poslechy - vlastně vůbec nebyla potřeba.

Slobodná Európa: Štvorka  (Warner Music)
https://itunes.apple.com/sk/album/stvorka/id857603190

Slovenská kapela, vyrostlá z punkové scény, jejímiž vzorci se ale zároveň nikdy v písničkách nenechala omezovat, slaví letos čtvrtstoletí. Díky pauze (1995-2001) ho však, jak napovídá název, oslavuje teprve čtvrtým albem, které se navíc objevilo dlouhých 11 let po svém předchůdci. V přirozenosti, přímočaré jednoduchosti a nepředstírání rozhodně nezůstává ani za ním, ani za dalšími alby..

Možná v tom bude fakt, že jednotliví členové mají leccos za sebou - do historie se kapela, podobně jako čeští kolegové Plexis a Michael´s Uncle, zapsala tím, že si klasický slogan "sex, drugs & rock´n´roll" vyzkoušela naplno a na doraz. Životní zkušenosti se odrážejí nejen v textech, plných skvělých postřehů z všednodennosti, ale i v  rockové muzice klasického střihu, se skvělým drivem a bez zbytečných komplikací.

Jestli je něco na albu obzvlášť sympatické, pak je to vědomí pozice, kterou kapela má, a vyhýbání se ambicím velkým obloukem. "Mám vesmír nad hlavou / ale teď ještě musím přežít tuhle reality show," zpívá frontman Whisky se zjevným nadhledem, a víc než punkový vzdor je v tom určité smíření - ale nikoliv depresivní odevzdanost. Na to se až příliš často objevují nejrůznější sarkastické poznámky, svědčící o schopnosti stručně i věcně pojmenovávat negativa, která nás obklopují.

Punkové kořeny album nezapírá, ale ani se jimi nevychloubá. Spíš tak nějak vyplývají z postojů: "Říkají ti - Buď hrdý na to, že máš bílou kůži a že barevní tu za všechno můžou. Ještěže máš to štěstí, že nejsi idiot", je jen jeden z nich.  Zároveň ale ani v nejmenším nebránily zařadit několik melancholických balad i posmutnělou vzpomínku na kamarády, kteří hrátky s drogami neustáli.

Čtvrté album Slobodnej Európy je zkrátka důkazem, že přes zdánlivou obyčejnost je i po letech kapela stále ve formě a má co říci. Že si to uvědomují i ostatní, dokazuje hostování nejen legendy slovenské scény Mariána Vargy, ale i třeba kytaristy Živých kvetov Petera Bálika. Melodické nápady i energie, která sice už nemá mladickou syrovost, ale pořád vše zdravě pohání vpřed, dávají navíc tušit, že zachycené skladby budou dobře fungovat i na koncertech.