Ille, formace okolo zpěvačky a klávesistky Olgy Königové, se sice poprvé objevila na debutovém EP před třemi lety, ale skutečně se o ni začalo hodně mluvit až toto léto, kdy poprázdninové album předznamenal jednoznačně kladně přijatý singl a klip Holka ve tvý skříni. Samotná deska pak sklízí jedno superlativní hodnocení za druhým. A 19. září se ji skupina chystá pokřtít na pražském koncertě.
Občas se zdá, že česká komerční rádia čerstvou hudbu záměrně ignorují. Váš singl ale hrát začala. Jak se vám to podařilo, dostat ho do rotací?
Michal Máka ze Supraphonu ho prostě nabídl Evropě 2. Prý se jim to dost líbilo, tak si udělali průzkum, jestli by si to jejich posluchači poslechli. Zjistili, že ano, a tak to nasadili.
Jaký byl ohlas?
Nevím jak teď, možná už to zase nehrají (smích), ale bylo to v hitparádě, kde se to drželo asi měsíc. Příjemně mě to překvapilo a říkala jsem si, jestli se v rádiích něco nezačíná měnit.
Psali jste ji už s tou představou, že by se to mohlo podařit?
Ne, takhle podle mě nejde přistupovat k tvorbě. Nechci se trefovat do něčího vkusu. Relevantní je pro mě pocit při skládání. Písničky vznikaly částečně doma u klavíru a částečně ve zkušebně, bez očekávání. Některé napsal Jakub König, a taky Marek Svoboda přispěl. Když vyšlo v roce 2010 EP V rekvizitách, vůbec jsem nevěděla, jak a jestli to celé bude pokračovat dál. Ale měla jsem nutnou potřebu zpívat. Také jsme chtěli to EP pokřtít - tam ještě ale hrála jiná sestava - a pak se to nějak poskládalo samo.
Ta současná se zformovala jak? Kde se tam vzal třeba člen hardcoreových Alaverdi Marek Svoboda?
My jsme dlouholetí kamarádi a jemu se ty písničky líbily. Takže jsem ho oslovila a on doporučil A.m. Almelu (známý z působení s Anetou Langerovou a z Photolabu- pozn. red.), a ten zas dohodil bubeníka Petra Odstrčila (Photolab, Poslední výstřel, Soliloqui). Marek vlastně Almelu přivedl původně jako jednorázový záskok za sebe, protože musel do zahraničí - a ten už tam zůstal. Zjistili jsme, že takhle ve čtyřech nám to vyhovuje nejlépe.
Předtím jste zpívala a hrála v kapele Obří broskev, která teď spí. Sledujete, co teď dělají ostatní?
Bubeník a basista hrají v českolipské kapele BabuBabu, saxofonista Pavel Zlámal je v Brně a věnuje se volné improvizaci s Next Phase, saxofonista Ondřej Zátka hraje v pražských Carnem.
Jak se vlastně srovnáváte s tím, že se jak Ille, tak i projektu Kittchen, který má také kořeny v Obří broskvi, během poměrně krátké doby podařilo dostat mnohem dál, než kam se dostala Broskev po mnoha letech a třech albech?
Trošku mi to je líto. Ale teď jsme já i Jakub dost saturovaní současným děním, takže už nad tím nepřemýšlím, čím to vlastně bylo. Možná jen špatným načasováním. Možná pomohl moment změny. Samozřejmě jsme se o tom bavili, ale vlastně nevíme.
Zpět k Ille. V jedné recenzi jsem si přečetl, že působíte velmi cílevědomě. Cítíte se tak?
To já nevím (smích). Máme jasno v tom, že chceme hrát. Vydali jsme desku a rádi bychom ji dostali k lidem. Koncertování je pro kapelu možná to nejdůležitější. Je samozřejmě důležité i nahrávat desky a komunikovat s fanoušky někde na síti, ale udržovat reálný kontakt je základ. Kapela, když hraje, je živým organismem, utužují se vztahy mezi členy, je zkrátka funkční a ne umělá. Kromě toho nás hraní spolu prostě baví.
Jaká je u Ille role Dušana Neuwertha? Narážím na to, že nejen produkoval album, ale působil na něm i jako muzikant a spoluautor.
Je s tím projektem od samotného začátku dost propojený. To, jaký má deska zvuk, je hlavně jeho práce a zasahoval i do aranží. Zda by třeba chtěl být pátým členem, o tom jsme se nebavili, ale podle mě není zas tak potřeba to vyslovit. Jeho hlas je pro nás relevantní a všichni ho respektujeme. Vnímám ho jako jednoho z nejdůležitějších lidí okolo kapely. Přišel nám i poradit na zkoušku, jak písničky z desky nejlépe převést do koncertní podoby.
Na albu máte i cover verzi Vypsané fixy. Proč jste si ji vybrali?
Ledňáčky mám ráda už dlouho, od Fixy asi úplně nejradši. A zjistila jsem, že Dušan ji má taky rád, takže jsme se rychle shodli. I všem ostatním přijde hodně textově silná. Ke mně hovoří možná i trochu jinak, protože je propojená se Severními Čechami, se Sudety. Já totiž pocházím z Ústí. Dušana mrzelo, že nebyl u toho, když ji Fixa tenkrát nahrávala, tak pak přišel i s tím, že by mohl v coveru přímo hostovat Márdi.
To album zní jak podle hesla "v jednoduchosti je síla", a i různé reakce to často zmiňují jako velké plus. Byl to úmysl, znít nekomplikovaně?
Jsem ráda, že to zmiňujete. Já jsem ve své podstatě "popař", necítím se na složité kompozice, píšu jednoduše a líbí se mi to. Jednoduché písničky mohou být emočně obsažnější. Neumím skládat složitě - a vlastně o tom ani složitě mluvit... (smích). Tyhle melancholické písničky u klavíru - to jsem já. Jako posluchač taky vlastně tíhnu spíš k jednoduchým věcem.
Start se vydařil, co vás čeká v nejbližší době?
Teď je na prvním místě křest. Proběhne 19. září v Paláci Akropolis a jako hosté tam vystoupí It's A Musical, což je takový indie-pop z Německa, kde zpívá švédská zpěvačka. Pak chceme koncertovat, rýsuje se cosi jako turné, včetně Moravy. Třeba do Krnova se vyloženě těšíme, hlavně náš bubeník, který odtamtud pochází. A taky jsme se shodli, že bychom rádi udělali další klipy.
