Domácí hudební tipy
Praha proměnou roztančená i konspirující

Zábava se v muzice dá dělat různým způsobem. Může být předem konkrétním cílem, ale také jen přirozenou součástí. Výjimkou v tom není ani ska a jemu příbuzné či spřízněné žánry, a to i přesto, že největší vlna zájmu o ně již nejspíš opadla. Pro jedny je to důvod se vrhnout jinam, pro jiné impulz dokázat, že zdaleka všechny možnosti ještě nebyly vyčerpány.

The Chancers: Age Of Rudeness (Championship) 
http://bandzone.cz/thechancers

Vlastně je v tom trochu rozpor. The Chancers jsou bez debaty dnes už osvědčenou jistotou, klasikou domácí ska scény, ale na jejich novince, čtvrtém albu s víc než výstižným názvem nabízejí všechno, jen ne ska dogmata a omletou tisícíprvní žánrovou variaci. Právě pestrost v přístupu a neurputnost, s jakou znovu infiltrovali do novinek zároveň jasný názor i pohodovou atmosféru (a to aniž by tyto pozbyly energii), je na desce tím nejcennějším.

Díky zkoušení různých tváří se totiž album nejen rychle neoposlouchá, ale naopak dává posluchači možnost postupně odkrývat karty a užívat si drobné finesy, prozrazující, že vyčerpání nápadů zatím nehrozí. Opakovaně se také vynořuje dojem, jako by vše vznikalo samovolně, pouhým jamováním na mejdanu, v atmosféře nenucenosti, lehkosti a jakési bezděčnosti. Zvukově i rytmicky se nahrávka převaluje z jednoho kouta do druhého, ale zároveň nepřestává tepat energickými spodními proudy.

Maličký Simon Ruffskank opět potvrzuje, že je nejen vizuálním maskotem kosmopolitní party, ale i naprosto pěvecky suverénním frontmanem, který přesvědčivě střídá barvy a odstíny hlasu a může si dovolit i milé žvatlání anglickou češtinou ve Skanking Praha, což by u čtyř z pěti jeho kolegů vyznělo přinejmenším trapně. Dalším bodem, který pak zvedá celou nahrávku nad často jen těžce rozlišitelný šedý průměr, ve kterém setrvávají mnozí kolegové, je vynikající "countryová" foukací harmonika kytaristy Marka McKeeho. Ta vtiskává skladbám neodolatelný odér melancholie, který vytváří další hru kontrastů s jejich veskrze optimisticky rozjařenou podstatou.

A když pak například po temně magickém příspěvku hiphopového producenta Mikea Trafika 24 into Karlin přijdou po sobě dva žánrově zcela charakteristické kousky, i ony tak najednou působí jako osvěžení - stejně jako i punková jízda Further from the Truth. Kapelou deklarovaný úmysl jít oproti minulosti ještě dál v překračování žánrových mantinelů (většina nahrávky vznikla pod dohledem a ve studiu producenta Ecsona Waldese, známého převážně ze elektronické scény) se tak nejen zdařil, ale především otevřel úplně nové obzory. Fanouškům i kapele samotné.

Prague Conspiracy: Back In Town EP (Mighty Sounds) http://bandzone.cz/pragueconspiracy

Několik let na domácí scéně působila, dvě alba vydala a značné renomé si vydobyla kapela s názvem Prague Ska Conspiracy. Zhruba před rokem je prý hrát ska přestalo uspokojovat, takže vyhodili ortodoxní dechaře a ono omezující slůvko z názvu. S tím, že je prý více láká pop. Kytarista Jakub Siňor se nechal slyšet, že to neznamená zanevření na ska, neboť "Máme rádi veškerou melodickou hudbu a do popu řadím i punk nebo ska", nicméně ke ztrátě části původního publika výměnou za nové pochopitelně došlo. Aktuální podobu nyní dokumentuje třípísňové EP.

"Dalo by se říct, že hrajeme směsici disca, popu, punku, funku. Těch stylů, které nás baví, je ale mnohem víc. Důležité je, aby naše hudba byla energická a dalo se na ní pořádně pařit," charakterizuje se sama kapela. Bohužel, chce se dodat. Protože při poslechu nového disku si jen těžko představit jiný účel. Směs přeskakující mezi žánry, rezignující na jakékoliv sdělení či výpověď, je sice hybná, oddechově zábavná, ale jinak totálně vyprázdněná. Na večírek, oslavu v baru nebo do autopřehrávače je to určitě to pravé. Pokud to ovšem posluchači stačí, je rozhodně ideální cílovou skupinou a není pak co řešit.

Z šedi tuctovosti a tisíckrát slyšeného rockového popu či popového rocku vcelku energickou partu vytahuje exotická zpěvačka Mariana Wesleyová. Její projev je výrazný, pěvecky jistý a dodává šmrnc. Navíc přesně zapadá do hudební skládanky kapely, kterou nejčastěji potkáte na majálesech a městských slavnostech. Ale pokud patříte k těm, kteří zároveň mají rádi Michaela Jacksona, Kiss i Hives, které členové deklarují jako své oblíbence, případně i na webu chválené benešovské Keks, pak by tenhle disk ve vaší sbírce neměl chybět.