Domácí hudební tipy
V jednotě je síla aneb Zpráva o výhodnosti spolupráce

Výrazné osobnosti jsou vždy zárukou originální tvorby. I jim ale může pomoci vhodné spojení, kooperace s dalšími, na podobnou vlnu naladěnými kolegy.  A mnohdy to může znamenat i povýšení na další stupeň či otevření dosud opomíjených vrátek. Opět se tak ukazuje, že nikoli soupeření, ale právě pozitivní mezilidská komunikace je tím, co se s dobrou hudbou nikdy nemůže míjet.

Ľubica Christophory, Martin E. Kyšperský: Tayna (Galén) 
http://bandzone.cz/tayna

Autorské schopnosti i muzikantská potence Martina Kyšperského je obdivuhodná. Letos kromě domovských Květů, debutu kapely Mucha a sólových písničkářských aktivit přidal i komorní projekt Tayna, ve kterém se spojil se slovenskou písničkářkou  Ľubicou Christophory, která pro změnu jinak spolupracuje s Oldřichem Janotou. Jejich společné album znamená nejen průnik všech jejich hudebních chutí, ale i výrazný počin jak na domácí folkové, tak zároveň i world-music scéně.

Ľubiciny písně ve slovenštině, ukrajinštině nebo polštině (rámcově dojde i na angličtinu a lotyšštinu) Martin zaranžoval a produkčně obalil řadou nástrojů, aniž by ale došlo k narušení jejich intimního, a až v meditační rovině se pohybujícího rázu. Zvolna a nenásilně proplouvají mezi folkem, ambientem a nechybí jim ani občasný etno nádech. Chvílemi to připomene - bez ohledu na jiné použité prostředky - Tara Fuki, ale v mnohem svobodnějším, dalším vlivům otevřeném provedení.  Křehké, krásné a okouzlující písně svou bezbranností, s jakou vydávají posluchači svědectví o autorčině citlivé duši, nabízejí nejen možnost zklidnění a nastolení stavu vyrovnanosti, ale i ukázku excelentního muzikantství ve vycizelované podobě.

Písničky často až ve formě miniatur zpracovávají přírodní motivy a jako nit se jimi nese silná duchovní atmosféra; místy jako by šlo až o nějaký pohanský rituál. Lyrický charakter a setrvávající melancholie ovšem má za následek i to, že časem postupně začnou splývat a slévat se v nekonkrétní celek. Zde jsou pak k nezaplacení produkční finesy, jak onu vkrádající se monotónnost narušit - třeba tleskání v Zo všetkého funguje naprosto dokonale.

Album Tayna představuje sice nenápadné ukročení obou zúčastněných od svých mateřských aktivit, ale zároveň i šťastné setkání s přesvědčivým výstupem. Má sílu vytrhnout posluchače ze stresu, dát mu zapomenout na městský shon a zafungovat až terapeutickým způsobem. Požaduje za to ovšem důsledné vnímání, pokoru a trpělivost. Ta odměna za to stojí. Zbývá jen ve vzduchu visící otázka, zda šlo  o  jednorázovou událost, a nebo se ti, kterým právě tenhle projekt přinese uspokojení, dočkají nějakého pokračování.

Stinka: Krrrva! (vlastní náklad) 
http://bandzone.cz/stinka

Pod pseudonymem Stinka se skrývá Hana Lundiaková, spisovatelka, ale také někdejší členka skupin Rudovous, Kaspar Von Urbach či Tři sestry. Debutové album znamená nejen studiový otisk jejího syrového písničkářství, ale i zdařilou ukázku spolupráce, protože autorce a akordeonistce v jedné osobě, na nahrávce asistuje celá řada pečlivě vybraných hostů. Největší překvapení se ale skrývá v tom, jak to celé působí vyzrále a suverénně.

Stinčiny písničky totiž zní jak od zkušené, řekněme padesátnice (což je věk, na který si bude reálně muset ještě hezkých pár let počkat), která má kus života za sebou, a s ním i spoustu témat a zážitků, o kterých zpívat. Ať už tak pro svou výpověď zvolí šanson, pseudo-rokenrol (hitové Zelí), valivou post-rockovou stěnu (Je to láska s hostující kytarou Ondřeje Ježka) nebo nevázanost hospodského večírku, vždy to funguje. Hlubokým hlasem zpívá o zdánlivých obyčejnostech, se vší přirozeností a maximálně autenticky.

A týká se to i textů, které napsali jiní (Martin Čížek z Rudovousu či Michael Kubesa z kapely Ladě, který se také pěvecky objevuje mezi hosty). Hrubý projev trochu smazává jejich občas až překvapivě křehkou poetiku, ale zároveň je natolik netuctový, že přidává nahrávce na zajímavosti a vytahuje ji z davu dalších "šramlů", kterým se u nás vždy dařilo. U anglicky zpívané Nasty Places se tak až ve vzduchu vznáší duch Nico i atmosféra surfrockové šedesátkové svobodomyslnosti.

Písničkám hodně pomohlo produkční ošetření spoluhráčem Martinem Černým. Nejenže jsou citlivě přidávány další nástroje (například cello Tomáše Schilly či saxofon Mariána Jaslovského, ale především až geniálně dávkované bicí Martina Petráska)  jen tam, kde to skladbám opravdu prospívá a činí je to barevnějšími, ale je z něj cítit žánrová neuzavřenost a studiově přidaná hodnota. A způsob, jakým nahrávka pracuje třeba s ozvěnou a prostorovými echy, by se měl někde přednášet začínajícím zvukařům a producentům.

Když Stinka zpívá biblicky inspirovanou skladbu Zavátá koliba, plnými hrstmi a s nastaveným čelem rozdává melancholické smutnění i výbuchy naděje, jako to uměla před deseti lety Radůza, nicméně není tu v pozici kazatele, ale spíš pokornou vypravěčkou. Síla spodních proudů v refrénu pak udeří s mocností Smetanovy Vltavy. Debut s podivuhodně tajemným názvem Krrrva! tak znamená nejen výraznou posilu zdejší písničkářské scény, ale hlavně zviditelnění výrazného talentu, který by neměl zůstat přehlížen.