Líný, cudný i autokritický
Wabi Daněk si přeje, aby své osmé gumy sjel celé

Zažil časy, kdy na plzeňské Portě na písničku Rosa na kolejích vstávalo 30 tisíc lidí jako při trampské hymně Vlajka. Tehdy z toho byl rozpačitý. Jinak ale svůj největší hit písničkář Wabi Daněk, který 30. ledna oslaví sedmdesáté narozeniny, zpívá rád. "A že už je to sakra let. Zpíval jsem ji asi jedenácttisíckrát, vychází to sedmnáct a půl dne v kuse. Mám ji rád, lidé ji mají rádi, tak přeci nebudu dělat zagorku," řekl Wabi Daněk. Hit, který zlidověl, se dočkal i předělávek, rockové verze i varianty Koza na oleji. Daněk má nejradši úpravu Rosa u zubaře, jejíž slova napsali muzikanti ze skupiny Ozvěna a jež končí slovy: "Vyhráno, vyrváno, slzy si stíráš ještě ve veřejích."

Před sedmdesátinami Wabi Daněk nebilancuje. "Tohle už je takový pokročilý termín, že se jím ani moc rád nechlubím. Nemocí, a ne lehkých, byla hromada, změnily mi život, člověk se musí přizpůsobit, protože by byl magor, kdyby se hnal do smrti. Přibrzdil jsem, začal trochu zdravě jíst, ale jinak je to pořád ten samý Daněk, který se těší na každý další den, bere život, jaký je, a snaží se radovat z drobností," říká.

První písně hrál sám, než na potlachu potkal kapelu Plížáci a padli si do oka. Z těch časů pochází písně Tonka o holce, co má "jednu nohu dubovou a druhou dřevěnou", nebo Hudsonské šífy. Zlom znamenalo jeho první LP Rosa na kolejích, natočené roku 1983 v Českém rozhlase Brno, s muzikanty z kapely AG Flek, s Robertem Křesťanem nebo Lubošem Malinou.

"Bylo zlomové v tom, že trošku překročilo hranice trampské písně, že jsem našel odvahu a písničky, které byly trampské a měly trampské motivy, jsem s klukama zabalil do country rockového hávu," řekl Daněk. Písní ale oproti jiným generačním souputníkům tolik nenapsal. "Jsem líný člověk a dost autokritický. Jakmile je jednou písnička na nosiči, každý si ji může pustit znovu a říci: Ježíši Kriste, co to je za krávovinu? Byly časy, kdy jsem to sypal z rukávu, teď je to spíš porod," řekl Daněk.

Stále ho inspirují slogany i příběhy, jen už má pocit, že všechno viděl. "A co se týče písní o lásce, jsem velmi cudný, mám jich, že by je vrabeček na ocásku odnesl," říká. Nazpíval i songy Miroslava Skunka Jaroše, Montgomery či Guantanámo. Nejvíc ho baví klubové koncerty s kytaristou Milošem Dvořáčkem nebo synem Šimonem. "Je to okouzlení imaginací," říká.

Sedmdesátiny vnímá jen jako jeden den v životě. S americkým zpěvákem Keithem Alissonem přišli prý na zásadní fakt, že když se člověk dožije určitého věku, splní se mu i přání, která neměl.

"V pražském kulturním centru Zahrada máme 9. února koncert s Milošem Dvořáčkem. Je to první jízda na osmých gumách. Vždycky to dáme minimálně na sto procent, tentokrát to bude veselé. A přeju si, abych ty osmé gumy sjel celé," řekl Wabi Daněk.