Tanečník, choreograf i režisér Petr Zuska má za sebou úspěšnou kariéru na tuzemských i světových jevištích. V posledních letech působí jako choreograf, vytvořil přes pět desítek inscenací. Patnáct let byl také uměleckým šéfem Baletu Národního divadla (ND), loňská sezona byla pro něj v této funkci poslední. Zuska, který 3. srpna oslaví padesátiny, letos například připravil pro balet Jihočeského divadla inscenaci Klíče odnikud.
Šéfem baletu české první scény byl v letech 2002 až 2017, během té doby balet uvedl 42 premiér. V rozhovoru pro magazín ND z loňského června Zuska řekl, že je hrdý na vybudování mezinárodního souboru se "silným charismatem a srdcem", na pestrý repertoár se zastoupením světových tvůrců, či na to, že se díky zahraničním zájezdům podařilo Balet Národního divadla dostat do globálního povědomí. Pozitivem podle něj byly i dva nové baletní sály a zázemí pro tanečníky.
Zuska, který pro "zlatou kapličku" vytvořil šest celovečerních baletů a řadu kratších děl, se s ND rozloučil loni v červnu inscenací Sólo pro nás dva, v níž účinkoval i jeho nástupce ve funkci šéfa baletu Filip Barankiewicz. Vedle klasiky se Zuska snažil přinášet i moderní tanec či projekty, které klasický balet s modernou spojují. Zpočátku ale neměl na růžích ustláno. Kritici poukazovali na jeho netradiční cestu k taneční profesi, viděli jej jako "nebaleťáka", který neprošel konzervatoří.
Aktivní kariéru tanečníka Zuska ukončil v roce 2014, kdy jej diváci mohli spatřit v baletu Anna Karenina. Tanec však na hřebík úplně nepověsil a při výjimečných příležitostech se na scénu vrací. V roce 2016 například s Terezou Podařilovou představil na galapředstavení ve Finsku svoji choreografii Route 50, v USA a v Praze pak vystoupil s newyorskou jazzovou zpěvačkou, skladatelkou a tanečnicí Jen Shyuovou. Tématem díla bylo hledání vlastního srdce.
Zuska vytvořil rozličné choreografie pro řadu tuzemských i zahraničních souborů. Kromě Národních divadel v Praze a v Brně mezi ně patří Laterna magika či Pražský komorní balet, dále pak baletní soubory v Hamburku, Augsburgu, Mnichově, Perthu a Bostonu, Mariinské divadlo v Petrohradu, Semperova opera v Drážďanech, Lotyšská národní opera v Rize, Královský dánský balet, Finský národní balet nebo monacký soubor Les Ballets de Monte-Carlo.
Ke známým Zuskovým choreografiím patří Triple Self (1999), Les Bras de Mer (2001), Mezi horami (2002), Ways 03 (2003), D. M. J. 1953-1977 (2004), Mariin sen (2005), Ibbur aneb Pražské mystérium (2005), Mozart? Mozart! (2006), Brel-Vysockij-Kryl/Sólo pro tři (2007), A Little Touch of the Last Extreme (2009), Svěcení jara (2010), Smrt a dívka (2011), Romeo a Julie (2013), Stabat Mater (2014), Louskáček a Myšák Plyšák (2015) nebo Chvění (2016).
Zuska se narodil 3. srpna 1968 ve Frýdku-Místku. Nepochází z umělecky založené rodiny, jeho otec byl právníkem, matka lékařkou. V mládí se věnoval hlavně sportu - hokeji a atletice. Studoval na klasickém gymnáziu, zajímal se o filozofii a náboženství. Až v 17 letech se dostal k tanci, začínal v Tanečním divadle Praha, vysokoškolském souboru Univerzity Karlovy. Zuska působil také v Pantomimě Ladislava Fialky a vystudoval choreografii a režii na HAMU (1994).
Významnou fází v jeho kariéře se stalo angažmá v Pražském komorním baletu (1989 až 1992 sólista, od roku 1994 hostující umělec). V letech 1992 až 1998 byl sólistou Baletu ND v Praze, hostoval také v Brně a Bratislavě. V roce 1998 přijal angažmá v Mnichovském baletu a v roce 1999 nastoupil do baletního souboru divadla v Augsburgu. O rok později se již stal sólistou Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Jeho doménou se stal zejména neoklasický a moderní repertoár.
Zuska jako interpret a choreograf obdržel řadu cen. Dvakrát, v letech 1993 a 1997, získal Cenu Thálie; poprvé za ztvárnění Normana Batese v baletu Psycho, podruhé jako Don José v Carmen. Obdržel také německou Prix Dom Perignon či tuzemskou cenu pro nejlepší choreografii roku. Loni na podzim pak získal cenu za přínos v oblasti divadla, kterou uděluje ministerstvo kultury.
Zuska je ženatý, s manželkou Pavlou, bývalou členkou souboru Baletu ND, mají syna a dceru. Zuskovo patnáctileté působení v čele tohoto souboru připomíná kniha Trio pro jednoho.
