Osmdesát let, možná až osm profesí. Tolik let slaví ZDENĚK SVĚRÁK, tolik "dělání" zastane. Zatímco se ohlíží za mezníky své kariéry, pro pondělní vydání časopisu TÝDEN na něj vzpomínají jeho kolegové.
Jiří Menzel (78)
Režisér, herec a scenárista. Podle Svěrákových scénářů natočil snímky Na samotě u lesa (1976) či Vesničko má středisková (1985). V některých z nich Svěrák i hrál, stejně jako v Menzelových adaptacích Hrabalových textů.
O natáčení se Svěrákem: "Jeho upřímnosti si vážím."
Po natočení Vesničky mi dal najevo, že není spokojen s některými scénami ("Byl třeba nemile překvapený, že náklaďák z Vesničky mé střediskové není nakonec zelený, ale modrý," podotkl v rozhovoru pro časopis Instinkt syn Jan Svěrák, pozn. red.). Třenice jsme spolu ale neměli a jeho upřímnosti si vážím. Jako s hercem se mi s ním spolupracovalo dobře. Měl výhodu ve svém "neherectví", byl upřímný tím, že nikdy nehrál, ale byl. Zdeněk Svěrák je nepřehlédnutelný a nepřehlédnutelný bude ještě hodně dlouho potom, až tu nebude - duch Járy Cimrmana přežije Husáka, Klause i Zemana. A co bych mu popřál? To, co my všichni, kteří ho máme rádi.
Milan Schelinger (63)
Kytarista a zpěvák, bratr zesnulého zpěváka Jiřího Schelingera, jehož největší hit Holubí dům (1972) pochází z pera Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka. Svěrák pro Schelingera otextoval také další skladby.
O Svěrákových textech: "Prostě to dokonale funguje."
Dodnes hraji tři písně, které otextoval pro mého bratra Jiřího, a sice Šípkovou Růženku, Jabloňový list a - dnes už můžeme říci nesmrtelný - Holubí dům. Vlastně těžko říct, proč se z toho stal tak veliký hit. Asi díky tomu, že to celé prostě dokonale funguje. Jirkův vyzrálý chraplák, velmi smutný text a koneckonců i jednoduchá a sdělná Uhlířova melodie. Kdybyste tu písničku viděl napsanou v notách, to je úplně primitivní melodická linka. Ale chytla se a díky ní Jirka odstartoval svou pěveckou kariéru a všiml si ho Franta Čech. Perličkou navíc je, že ta písnička byla původně na B straně singlu - na áčku byla René, já a Rudolf - a že Zdeněk Svěrák text napsal pod pseudonymem Emil Synek.
Zdeněk Svěrák je velkým mistrem slova a ochráncem českého jazyka, který se ve své rozsáhlé tvorbě nikdy nesnížil k nadbíhání nižší úrovni diváckého vkusu. Myslím, že kdyby se všechny smíchy ze všech repríz cimrmanovského divadla a filmových scén nahrály za sebou, tak by to byl několikaletý nepřetržitý řehot, prýštící ze studnic vkusného, laskavého a inteligentního humoru, prostřídán několika cisternami slz šťastného dojetí. Osobně jsem se s ním setkal až v osmdesátých letech, po bratrově smrti. Pořádal jsem tehdy takovou lehce improvizovanou výstavu svých obrazů a pak jsme seděli u nich na zahradě ve Střešovicích u ohně. Bylo to moc příjemné, hrálo se na kytary, pan Svěrák taky, dokonce k tomu i zpíval nějakou písničku. Velká poklona jubilantovi s přáním dobrého větru při plavbě oceánem současné plytkosti a povrchnosti a mnohdy neúcty k českému jazyku.
VÍCE SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN , KTERÉ VYŠLO V PONDĚLÍ 21. BŘEZNA 2016.