Filmařka
Časosběrný dokument je jako psaní deníků, říká Třeštíková

Psaní deníků přivedlo dokumentaristku Helenu Třeštíkovou k ideji časosběrného sledování života druhých. Když začínala, žádný filmařský vzor neměla. To, že pár podobných projektů vzniklo i v zahraničí, se dozvěděla až mnohem později. Přesto dnes etablovaná a oceňovaná filmařka v rozhovoru uvedla, že si byla v začátcích práce touto metodou velmi nejistá.

"Mnoho lidí okolo předpovídalo, že to nemůže dobře dopadnout - ti lidé nevydrží celou plánovanou dobu spolupracovat, nebo to nebude dost zajímavé. Já jsem ale vždycky věřila, že to má smysl a to mě pohánělo," řekla Třeštíková, která se svým filmem o Miloši Formanovi letos byla v Cannes a která 22. června oslaví 70. narozeniny. Aktuálně dokončuje práci na příbězích dvou žen, které začala natáčet v roce 1989, kdy byly studentkami střední zdravotní školy.

"Třicet let jsem sledovala jejich život, jedna je realitní makléřka a jedna televizní moderátorka. Dále taky dotáčím další příběhy Reného, recidivisty, který dokonce vykradl náš byt, ale časem se stává přes různé peripetie poměrně spořádaným občanem," popisuje režisérka svou aktuální práci.

Nejvíce ji proslavily Manželské etudy, projekt, který byl od začátku koncipován jako časosběrný. Mělo se točit šest let. "S tím jsem tedy mé protagonisty oslovila na matrice, kam si přišli objednat termín svatby. Bylo to zcela náhodné setkání. Točili jsme plánovaných šest let, projekt byl dokončen a odvysílán v televizi. Já jsem se pustila do dalších projektů a po nějaké době mě napadlo se k mým protagonistům z Manželských etud vrátit a pokračovat v dalším sledování jejich životů. Nakonec z toho bylo 37 let a teď jsme se dohodli na dalším pokračování," uvedla.

Říká, že nadšený filmový divák byla od dětství. "Velkým zážitkem pro mě byly rané filmy Věry Chytilové a Miloše Formana. Tehdy ve mně vzklíčila idea dělat někdy taky filmy," vzpomíná. Nejdřív ale studovala střední výtvarnou školu a poté se rozhodla dělat zkoušky na FAMU.

"Dokument se mi zdál nejbližší mému zájmu o reálné lidi a jejich životy. Vždycky mi připadalo, že autentické příběhy jsou mnohem zajímavější než ty fabulované. Moje idea je zachytit život běžných lidí tady a teď. Těší mě, pokud mé filmy diváky zaujmou, ale zároveň bych si přála, aby byly svědectvím o naší době i pro budoucí generace," říká. Dodává, že v časosběrné metodě se našla. "Baví mě to, co dělám, a víc si přát nemůžu. V poslední době jsem měla několik retrospektiv svých filmu na festivalech v zahraničí a zdálo se mi, že i tam diváci mým příběhům rozumí," připomíná.