Tip pro čtenáře
Kniha TÝDNE. Dej mi své jméno od Andrého Acimana

Pokud jste se dosud nesetkali s románem Dej mi své jméno, přestože titul zní povědomě, možná je vám známé jeho filmové zpracovaní (Call me by your name, 2017). Právě tento snímek získal následujícího roku Oscara za nejlepší adaptovaný scénář. Tou dobou téměř devadesátiletý scénárista, James Ivory, vycházel z literární předlohy, jež měla k úspěchu veškeré předpoklady.

První román (nikoli kniha) z pera amerického tvůrce Andrého Acimana je silným příběhem nečekané a nezapomenutelné lásky, odehrávající se v Itálii, počátkem osmdesátých let. Sám autor má mnoho národností; k jeho mateřským jazykům patří italština a francouzština, mluví arabsky, píše anglicky, je židovského původu a je profesorem literární teorie. Jak lze z podobných indicií vytušit, dílo má daleko od odpočinkové četby, Dej mi své jméno však v nejlepším smyslu přesahuje běžný čtenářský zážitek. Spisovatelův popis prožívání první lásky je znamenitý; citlivě napsaná výpověď hlavního hrdiny Elia zase natolik autentická, že jen sotva věříme, že za slovy sedmnáctiletého chlapce stojí téměř sedmdesátiletý muž.

Elio se svými vzdělanými rodiči navštěvuje vilu na útesu nejmenované italské riviéry. Jejich sídlo slouží jako místo odpočinku i působiště akademického hodokvasu - setkávají se zde s přáteli, sečtělými hosty a studenty, kteří sem každé léto jezdí psát diplomové práce." Letošní" americký student Oliver působí jako arogantní, lhostejný a hrubý, přesto (nebo právě proto) budí Eliův zájem.

Následujících šest týdnů, které mají mladí muži trávit společně pod jednou střechou, jsou oběma osudné. Fascinace, kterou střídá platonická láska, nejistota i posedlost, jim přináší zkušenost, jež je poznamená na celý život. André Aciman přichází s upřímnou elegií, postrádající sentiment, která je hluboce lidskou výpovědí člověka o tom, na čem v životě skutečně záleží.

Příběh popisuje hluboké city, aniž jedenkrát v románu zazní slovo láska. Text postrádající řazení do kapitol připomíná dlouhý milostný dopis, o němž doufáte, že nikdy neskončí: je psaný krásným jazykem, obohacený množstvím filozofických, hudebních, literárních a jiných odkazů. Ani po dvanácti letech od svého vydání kniha neztratila nic ze svých kvalit a k dnešnímu čtenáři promlouvá více, než kdy předtím. A kdo ví? Možná si po přečtení atmosférických popisů italského léta, oplývajícího sluncem a tichem, také budete přát, aby léto nikdy neskončilo.