Tip pro čtenáře
Kniha TÝDNE. Ernest Hemingway: Svědectví jednoho života

Vzpomínky lžou, podobně jako mýty - jsou totiž zkreslené. V tomto duchu píše úvod ke své knize Michael Katakis; spisovatel, fotograf a správce literární pozůstalosti pověstného tvůrce. Ke třetí funkci přišel v podstatě náhodou, přestože jméno literáta zaslechl poprvé již v jedenácti letech: zanedlouho po smrti své matky a atentátu na J. F. Kennedyho.

Když jako mladý muž odjel do Španělska, kde běhal s býky, či navštívil Paříž, v níž prošel autorem oblíbená místa (cedulky v hotelích "Zde přespal..." v nich však hledal marně), pochopil, že spisovatel zůstává nadále tam, kde vždycky - ve svých knihách. Od snah přiblížit se autorovi tehdy upustil. Jen stěží mohl vědět, do jaké míry bude jednou jeho život skutečně spjatý se jménem Ernest Hemingway.

Na znělé jméno narazil později, prostřednictvím Ernestova prostředního syna Patricka Hemingwaye, jehož požádal, aby napsal esej ke sborníku Sacred Trust. Vzájemná spolupráce vedla k tak velkému přátelství, že jej Patrick (přes Katakisova zdvořilá odmítnutí) učinil správcem otcovy pozůstalosti. Nový správce má rázem k dispozici jedenáct tisíc fotografií, osobní korespondenci včetně telegramů, důležité doklady a mnoho dalších fascinujících artefaktů vztahujících k životu literární legendy. Může proto po letech začít, kde skončil; pokusit se poodkrýt něco více ze života úspěšného spisovatele.

Hemingwayovský mýtus, který částečně tvořil autor sám, je příliš zjednodušující. Není možné za pověstí úsečně hovořícího drsňáka, milovníka žen a alkoholu, spatřit skutečného člověka - jenž byl nepochybně složitější, než mýtus připouští. Ernest Hemingway si údajně nikdy nevedl deník, rád si ale schovával všechno možné, co mu sloužilo jako pamětní berle. Věci, kterých se dotýkal a uchoval je, protože mu přišly důležité, leckdy využil ke svému psaní; fotografie, kterou pořídil při rybaření na Kubě, mohla být nepochybně impulsem k napsání novely Stařec a moře, za niž získal Nobelovu cenu.

Michael Katakis těmito artefakty prokládá texty ve své knize a nelze se ubránit myšlence, že by spisovatel, jenž neměl v oblibě přídavná jména, byl s tímto stylem vyprávění spokojen. V jistých aspektech koláž Hemigwayův život líčí lépe než cokoliv jiného. Katakis rovněž příběh zasazuje do historických kontextů, což dílu přidává na zajímavosti i přehlednosti. Neobvyklý mozaikový koncept doplňují texty dalších autorů, včetně předmluvy syna Patricka Hemingwaye, eseje manželky Carol Hemingwayové a doslovu vnuka Seána. Seán Hemingway ostatně sdílí se čtenáři stejnou radu, jakou mu před lety udělila jeho vlastní matka: "Pokud chceš vědět, jaký byl, přečti si, co napsal." Já dodávám: Chcete-li vědět, jaký byl, přečtěte si Ernest Hemingway: Svědectví jednoho života.