Ač jde o životopisné knihy o známých lidech, jen jediná má charakter klasické biografie. Další je biografickým rozhovorem a ta poslední dokonce neobvyklým románem.
Na první pohled nejatraktivnější je samozřejmě profil kandidáta na prezidenta Spojených států Baracka Obamy, vůbec první v češtině o tomto černošském politikovi. V USA jich vyšlo již mnohem víc, přičemž hned dvě napsal (či spíše podepsal) Obama sám.
Autorem knihy Obama: Od slibu k činu je politický reportér nejvlivnějšího chicagského listu Chicago Tribune David Mendell, který má tu velkou výhodu, že v roce 2004 sledoval Obamovu kampaň za zvolení do Senátu a byl tedy přímým svědkem toho, jak se z neznámého muže stala velká hvězda Demokratické strany.
Sám autor přiznává, že byl a je okouzlen Obamovými vlastnostmi: „naprostou sebejistotou", „neoblomnou uměřeností" či „promyšlenou pozorností a starostlivostí". Ale zároveň se snaží držet si odstup a Obamu charakterizuje také jako „velitelského, prchlivého a upjatého" a neváhá připomenout některé Obamovy trapasy (když o něm v bulváru napsali, že má sex-appeal, vytahoval se s tím před celým volebním štábem jako puberťák). Když může, Mendell zapojí reportážní prvky a své vlastní vzpomínky a dojmy, což možná není tak úplně práce životopisce, nicméně textu to dodává spád i čtivost. Na životopisy světové politické elity se již dlouho specializuje nakladatelství Práh, které v překladu Bronislavy Bartoňové vydalo i tento.
Nakladatelství XYZ má zase na obálkách rádo tváře hvězd showbyznysu. Nyní ovšem vsadilo na tvář známou méně, která naopak tváře slavných vyrábí. Robert Vano začínal v USA jako vizážista a po pestré kariéře nyní patří k nejžádanějším módním fotografům u nás. Celý život se pohyboval v atraktivním prostředí, což si samozřejmě žádá podrobné vzpomínky. Jako formu nakonec nakladatelství zvolilo rozhovor, který s Vanem vedl David Hrbek a nazval jej Robert Vano: Někdy ráj. Vyptává se převážně tak, aby měl Vano možnost předestřít před čtenáři svůj dosavadní život přehledně, s detaily i „historkami z natáčení". Kdo chce trochu nahlédnout do pozadí fotografování modelek a celebrit, ten tu má šanci, protože Vano je docela otevřený, ale zároveň je jasné, že ten svět považuje za svůj, takže se do něj nikterak nenaváží - a když je z někoho zklamaný, jen málokdy jmenuje. Ale přesto jsou některé pasáže (třeba ta o koncepčně cyklické povaze časopisu Elle) docela zajímavé.
Románu Marka Benamoua Mnichovský přízrak udělala velkou reklamu informace, že jeho filmovou verzi chystá Miloš Forman, přičemž na scénáři má spolupracovat dokonce Václav Havel.
Ten pro české vydání (přeložila Zuzana Zemanová, vydalo nakladatelství Paseka) napsal tři zbytečné věty - ale zato vlastnoručně, takže to mohlo být přetištěno na zadní straně obálky. Ale román zajímavý jistě je, v tom má Václav Havel pravdu: přinejmenším proto, že na události v roce 1938 se můžeme dívat pohledem francouzským, tedy patřícím zemi, která tehdy Československo „zradila" Hitlerovi.
Benamou to celé pojal jako příběh americké novinářky, která se o mnoho let později snaží ze starého a zapomenutého Édouarda Daladiera, tehdejšího francouzského premiéra a jednoho ze signatářů Mnichovské dohody, vyzvědět podrobnosti o zákulisí jednání, o Daladierově motivaci i o tom, co se dělo pak.
A Daladier působí jako muž, který si je vědom toho, co učinil, a v poslední scéně je šokován tím, s jakými ovacemi je po návratu z Mnichova vítán v Paříži. Pro nás to značí jasný vzkaz: tehdy nás nezradil Daladier, ale Francouzi.
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
Foto: AP, archiv
