Výstava v Národním muzeu
Kosmova kronika je krásnější, než nás učili

Výstava Staré pověsti české v Národním muzeu v Praze je jednou z posledních příležitostí navštívit historickou budovu před pětiletou rekonstrukcí. Nyní je tu navíc vystaven rukopis Kosmovy kroniky, přičemž následovat bude Dalimilova kronika a další rukopisné památky, které zachycují mytické období vlády prvních Přemyslovců.

Kosmovou kronikou dnes zahájilo Národní muzeum cyklus, při kterém postupně vystaví pět nejvýznamnějších rukopisných památek prvních Přemyslovců. "Jsou to památky, o kterých všichni slyšeli ve škole, ale málokdo je viděl na vlastí oči," řekl na tiskové konferenci generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Rukopisy se budou po čtrnácti dnech střídat v bezpečnostní klimatizované vitríně umístěné ve výstavě Staré pověsti české. Po Kosmově kronice bude následovat Dalimilova kronika a kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína a Johanna Marignoly. Cyklus uzavřou Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Všechny tyto památky líčí události z předkřesťanské minulosti Čech, které však jejich autoři přetvářeli či doplňovali. 

Původní rukopis Kosmovy kroniky, který vznikal v letech 1119 až 1125, se nedochoval. Podle pracovníků Národního muzea existuje 15 až 20 opisů z 12. až 16. století. Budyšínský rukopis, který pochází z přelomu 12. a 13. století, představuje zřejmě nejstarší zachovaný exemplář tohoto díla. Do Prahy se dostal z někdejší Německé demokratické republiky v 50. letech jako dar tehdejšímu prezidentovi Klementu Gottwaldovi.  

Kosmova kronika

Mnich Kosmas jako první stvořil ucelený obraz českých pověstí od příchodu Čechů do země, přes panování Kroka a jeho dcer, vyvolení knížete Přemysla, náznak dívčí války až k lucké válce. Jako první uvádí jména všech pohanských knížat až po Bořivoje, který přijal křesťanství.

Dalimilova kronika

Pochází z počátku 14. století a je veršovaná. Autor není znám, pocházel však z okruhu severočeské šlechty a nelze vyloučit, že jím byl Jindřich z Varnsdorfu. Dalimilovi ji v baroku přiřkl Václav Hájek. Mnohem dramatičtěji než Kosmas v ní autor popsal dívčí válku a příběh Ctirada a Šárky.

Pulkavova a Marignolova kronika
K jejímu sepsání dal zřejmě podnět Karel IV. Ve své době byla přeložena z latiny do češtiny a němčiny. Univerzitní mistr Pulkava poprvé uvedl legendu o Čechovu bratru Lechovi. Rukopis je zdoben malovanými iniciálami. Na jedné je vyobrazen Přemysl Oráč. Karel IV. povolal do Čech také italského člena minoritského řádu a cestovatele Marignolu, aby sepsal latinsky kroniku Čech. Mnich se držel Kosmovy předlohy. Dodal jen novou legendu o vyvolení knížete Přemysla.

Rukopisy královédvorský a zelenohorský
Jsou nejspornějším pramenem k počátkům českého dávnověku. Oč jsou kratší než díla předchozí, o to rozsáhlejší jsou polemiky o jejich pravosti. Nezpochybnitelný je však jejich význam jako děl, která ovlivnila české umění a společnost 19. století. Zcela jinak by bez nich vypadala výzdoba Národního divadla a nevznikl by ani fotbalový klub Slavoj Vyšehrad. Rukopis zelenohorský v pověsti o Libušině soudu poprvé pojmenoval rozvaděné zemany Chrudoše a Šťáhlava.

Přemyslovci byli první českou knížecí a královskou dynastií. Svůj původ odvozovali od Přemysla Oráče. Za prvního historicky doloženého knížete je považován Bořivoj, dědeček knížete Václava. Rod vymřel "po meči" v roce 1306 zavražděním krále Václava III. Po Přemyslovcích vládli v českém království, s výjimkou Jiřího z Poděbrad, už jen dynastie původem z jiných než českých rodů. 

Výstava Staré pověsti české je jednou z posledních příležitostí k návštěvě hlavní budovy Národního muzea na Václavském náměstí, která bude v červenci kvůli rekonstrukci na pět let uzavřena.