Vzpomínka ze školy
Režisér Fuksa o Kunderovi: Byl to skvělý vypravěč

Ačkoliv spisovatel Milan Kundera žije od roku 1975 ve Francii, dění v rodném Brně jej nikdy nepřestalo zajímat. Prakticky každý rok k němu po pádu železné opony s informacemi přijížděl kromě jiných českých přátel a známých také režisér Karel Fuksa, Kunderův někdejší žák na FAMU v Praze. Fuksa je také jedním z mála lidí, kterým kdy Kundera poskytl žurnalistický rozhovor a od kterých se nechal fotit.

Fuksovy snímky pořízené už v roce 1968 budou znovu v oběhu u příležitosti Kunderových narozenin, objeví se například na připravovaných výstavách v Brně. Světoznámý spisovatel oslaví 1. dubna 90. narozeniny.

Fuksa na Kunderu vzpomíná jako na mimořádného učitele dějin literatury. Při jeho přednáškách se prý na přestávky nehledělo, pozornost studentů měl zajištěnou. "Úchvatně mluvil. Byl skvělý vypravěč," řekl Fuksa, absolvent dokumentární režie.

Kundera se už mnoho let straní novinářů. Pořídit s ním rozhovor a portrétovat jej ovšem podle Fuksy nebylo snadné ani před půlstoletím. Kunderovi záleželo na každém písmenku, a tak Fuksa musel jezdit za spisovatelem opakovaně, než schválil definitivní znění.

"Bydlel v Králově Poli, já na Obilním trhu. On to opravil, já přepsal, já přijel znovu, on znovu opravil - snad čtyřikrát," popsal Fuksa. Rozhovor vyšel v časopisu Index, později se objevil i jinde, naposledy v revue RozRazil, když brněnské Divadlo Husa na provázku připravovalo hru Směšná interpretace věnovanou právě Kunderovi.

V rozhovoru z roku 1968 Kundera mluvil například o natáčení filmu Žert. Obecně řekl, že má film jako uměleckou formu rád, avšak o televizi si myslí to nejhorší. "Televize mě děsí; je to obrovský nástroj na uniformování lidské mysli," stojí v rozhovoru.

Zatímco výběrem knihy se člověk definuje ve své osobitosti, televize jej obrušuje, mínil Kundera. Rozhovor zakončil otázkou: "Nevšiml jste si, jak je na světě čím dál méně originálních lidí?"

Ačkoliv se Fuksa s Kunderou znal a po roce 1989 byli v kontaktu, už se mu nepodařilo dostat jej před kameru. Nepřemluvil jej ani k natočení televizního pořadu, ani k dalšímu fotografování. A když to vypadalo, že by na focení kývnul, neměl u sebe Fuksa fotoaparát. Jako cenný dokument tedy dodnes uchovává alespoň snímky Kundery, jehož temperamentní gesto zachytil v přednáškové místnosti před více než 50 lety.