Rozdělené rodiny a zničené kariéry, vynucená poslušnost režimu nebo všemožné zákazy. Neexistuje v této zemi nikdo, koho by se okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 nedotkla. Mnoho už bylo napsáno, přesto však stále existují unikátní příběhy, jež by neměly zapadnout. V nové knize 1968 očima 50 slavných osobností je formou rozhovorů vypráví spisovatel Petr Macek.
Vy sám jste ještě velmi mladý, narodil jste se roku 1981. Proč jste se rozhodl podrobně věnovat období okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, tedy pro vás již událostem ryze historickým?
Nerad bych, aby to vyznělo samoúčelně, ale jako novináře mě přirozeně přitahují velké příběhy a silné emoce. A coby scenárista několika desítek televizních životopisných dokumentů o tom či onom jsem se pravidelně s rokem 1968 setkával jako s milníkem, který v životech mých respondentů hrál zásadní roli. Mnohdy to byl doopravdy ten vůbec nejdůležitější okamžik, bez nadsázky se lámaly osudy, charaktery, rozdělovaly se rodiny.
Nejeden zpovídaný ještě dnes při vzpomínkách na ty dny pláče, mnohdy mi během našeho povídání běhal mráz po zádech. Vyslechl jsem příběhy dojemné, dobrodružné, depresivní, bizarní, někde se objevil i černý humor. Když se tedy blížila doba, kdy od okupace uplyne 50 let - záměrně říkám doba, nechci tomu říkat výročí - řekl jsem si, že se za mnohými z těchto osobností vrátím, oslovím i další a padesát těchto nových a detailních pohledů zpracuji do jedné knihy. Přestože výchozím bodem všech těchto rozhovorů bylo konkrétní datum, 21. srpen 1968, nikdy to nebylo vyprávění nudné či monotematické.
Vyzpovídal jste celkem padesátku osobností. Podle jakého klíče jste je vybíral?
S řadou lidí se znám díky své práci pro tisk a televizi delší dobu, jejich příběhy jsem slýchal při soukromých setkáních nebo se jich dotýkal v jiných rozhovorech. V těchto případech jsem šel takříkajíc najisto. Další protagonisty knihy jsem oslovil bez předchozí zkušenosti, nicméně pro generaci dnešních sedmdesátníků je to bez rozdílu téma natolik důležité, že neodmítl skoro - podotýkám skoro - nikdo. Chtěl jsem, aby v knize hovořili lidé respektovaní, ve svých oborech viditelní, kteří byli v té době už společensky aktivní, z různých myšlenkových táborů, a neoslovoval jsem profesionální politiky.
Projevovaly se v rozhovorech i současné události na politické scéně?
Současná politika mně mimoděk výrazně pomohla. Velká část knihy vznikala v druhé polovině roku 2017 a v lednu 2018, tedy v situaci, kdy se v povolebním vyjednávání stále jasněji rýsovala role dnešní KSČM a kdy se někteří vysocí ústavní činitelé viditelně hlásí k Východu. A to je pro část respondentů knihy jako červený hadr, cítili nutnost připomenout, jak to dopadlo, když z tohoto světového směru přišla přátelská pomoc naposledy.
Každá z osobností jistě měla co sdělit. Který z rozhovorů byl ale pro vás osobně výjimečný?
Těžko vybírat. Všechny příběhy jsou silné. Každý ve mně zanechal stopu. Těžko zapomenout pohled do zjihlých očí Kamily Moučkové, když popisuje, jak navštívila v nemocnici popáleného Jana Palacha těsně před jeho smrtí, a láme se jí hlas. Ale nechci hrát na city. Určitě je pro mě vzácný příspěvek Jiřího Menzela, s nímž jsem se setkal jen pár dní před jeho kolapsem, a proto neměl šanci ho autorizovat. Snad mi to odpustí.
Winston Churchill prohlásil, že "národ, který zapomene svou minulost, nemá žádnou budoucnost". Mladí lidé ale minulost již tolik neřeší a znalosti dětí a mladých dospělých jsou v otázce historie čím dál skromnější. Jak to změnit?
Určitě by bylo fajn, kdyby se té knížce povedlo to, co se stalo mně při práci na ní. Rozhodně nemohu říci, že se ze mě stal historik novodobých dějin, ale právě díky lidem, kteří se mnou na knize spolupracovali, jsem se o toto období našeho národa začal více zajímat. Možná je to jedna z cest. Většina lidí si ve volném čase neotevře odborná skripta nebo hutné publikace, ale třeba je zaujmou názory a zkušenosti těch, které mají rádi a znají je z veřejného prostoru. Samozřejmě že to není učebnice, jejich pohledy jsou subjektivní, zamlžené lety, někteří se mohou dělat lepšími, než tehdy byli, ale právě to třeba stimuluje zvědavost čtenářů, kteří se začnou zajímat, jak to bylo doopravdy.
Publikaci 1968 očima 50 slavných osobností vydává Euromedia Group. Křest knihy za účasti jejího autora se uskuteční ve čtvrtek 7. června od 17 hodin v Paláci knih Luxor v Praze. Knihu pokřtí Eva Pilarová a Josef Zíma.
