O lásce na každý způsob, vzdalujícím se dětství a přibližující se smrti se rozepisuje populární fotograf Jan Saudek ve své prozaické novince. Má název Dva, své zážitky přibarvil autor fikcí s určitou mírou nostalgie a text doplnil svými fotografiemi.
"Nejraději bych ji charakterizoval jako soukromý tisk vydaný nákladem vlastním. Ale teď vážně - jde o jednu z mých posledních knížek, protože před sebou mám ještě knihu erotických fotografií. Má ale tu vlastnost, že jsem ji nedělal pro peníze. Nejsem schopen příliš fabulovat, takže si máloco vymyslím," řekl dvaaosmdesátiletý umělec. A tak prý jen otrocky popisuje drobné události, které se mu přihodily cestou.
Jeden z největších českých fotografů druhé poloviny 20. století je v literatuře stejný jako ve svém výtvarném projevu: velikášský, brutálně explicitní i citlivý a melancholický. Vydal knížky Divadlo života (1980), Život, láska, smrt a jiné takové podružnosti (1994), Svobodný, ženatý, rozvedený, vdovec (2000), Tramvaj noci (2008) a Jan Saudek na útěku (2009).
"Každá knížka je autobiografická. Tady vlastně popisuji cestu od narození až do smrti. I když jsem trochu předběhl, když jsem smrt vykreslil, jaká by asi mohla být. Je to všechno vyprávěno z přístupu pozitivního a naopak zatracujícího. I proto se to jmenuje Dva," vysvětlil Saudek, který píše rukou. Jen jednou se pokusil své texty diktovat - ale k ničemu to nebylo. "Píšu ručně i dopisy, které se pak prodávají na burzách, ale to je věc jejich adresátů," podotkl.
Saudek už dnes nefotografuje, přesto je v knize zhruba polovina snímků zveřejněna poprvé. "Jestli jsou dobré či špatné, to já neposoudím, protože autor je podle mě člověk, který tomu nerozumí. Od toho jsou kritici," dodal. Občas prý fotí na zakázku, protože platí alimenty a má malé děti. Navíc maluje obrazy, což ho živí.
"Jsem šťasten, že ještě přeplavu řeku či ujdu dvacet kilometrů, aniž bych někde padnul do pangejtu," řekl Saudek, který se označuje za alkoholika. "Neudržuji se, jím absolutně nezdravě, tedy uzeniny, které občas promísím pálivou paprikou. Vlastně bych měl být už dávno mrtvej. Ale umřeli jiní, kteří žili naprosto spořádaně - a já jsem tady ještě a doufám, že chvíli ještě zůstanu," podotkl. I nadále se řídí rčením Carpe diem, tedy Užij dne, a také tím, že nikdy se nemá přestat. "Kopej ještě metr - a najdeš poklad. Nemusíte ho najít, ale stále se o to musíte snažit," vysvětlil.
"Poklad jsem našel - a opět o něj přišel. Ale aspoň jsem nějakej čas byl milionář a kupoval holkám auta a prstýnky. To bylo dobrý. Teď už nemohu, ale i takový život má třeba nějakou výhodu," dodal Saudek.
