Post šéfa kultury
Mathé: Proč jsem odmítl křeslo ministra? Byl bych za vetřelce

Proč se rektor AMU Ivo Mathé nedohodl s lídrem TOP 09 Karlem Schwarzenbergem na své kandidatuře na post ministra kultury, který nakonec obsadí exstarostka Vizovic Alena Hanáková? Nejen o tom mluvil v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ. 

Jako jeden z důvodů svého odmítnutí funkce ministra jste uvedl předpokládaný odmítavý postoj prezidenta Klause s tím, že lze očekávat "Klausovu negativní reakci na člověka, který je orazítkován Václavem Havlem na celé pleši". Je to snad hlavní důvod?

Není, to spíše začínáte odzadu. Nejfrekventovanější dotaz na mou osobu je, jaké jsem si kladl podmínky zvolení. Ve skutečnosti šlo o soubor okolností kolem té kandidatury, který mne od vstupu na ministerstvo odradil. Figuroval mezi nimi můj rektorský mandát na AMU; fakt, že jsem místopředsedou České konference rektorů; samozřejmě to, že nejsem členem STAN (hnutí Starostové a nezávislí) a pochybnosti, jestli budu postupovat v intencích politických představ této strany. A těch negativ bylo nakonec více než pozitiv. Postoj Klause byl jen jedním z těch negativ. Mohl by se v důsledku projevit přinejmenším jako časová komplikace, například by mohl prezident to jmenování klidně přesunout na leden nebo za mou účast ve vládě po premiérovi požadovat něco jiného. A to já bych nechtěl.

Bral jste fakt, že na vás vsadila elitní kulturní fronta jako na řekněme "psa - kulturního záchranáře" v době současné obecné nedůvěry k politikům, jako určitý závazek?

To byl ten největší závazek, nejkřehčí část celé té procedury. Na politiky nebo lobbisty nemám dlouhodobé lidské vazby, ale na tyto lidi, se kterými žiji život ve společném lidském i kulturním prostoru, mám vazby silné a problém byl je nezklamat. Ale je třeba si uvědomit, že oni vidí jen část činnosti ministra, které se jich týkají. Ministr přitom řeší mnohem více věcí: církevní restituce, stav památek, památkový ústav, jeho financování a strukturu... a tak dále, což aktivní umělce zajímat nemusí, ale v práci ministra kultury je to velmi podstatná, možná převládající část agendy.

Cítil jste určitý tlak na svou osobu v tom směru, že když to nebudete vy, získá post paní poslankyně Alena Hanáková?

V žádném případě. Ona je členkou sdružení, je pro politiky vhodnější partner než já, figurovala na jejich volebních listinách, já ne. Jsem pro ně cizí člověk a byl bych vnímán jako vetřelec, to je logické.

Je mnoho osobností, které se nakonec rozhodnou do politiky nevstoupit, protože je to příliš morálně rizikové prostředí. Vidíte to podobně?

Dozajista. I když post ministra kultury nechápu jako přímý vstup do politiky, byl bych jen úřednickým ministrem. Ale samozřejmě z té pozice vyplývá určitá intoxikace politikou. Jako kancléř prezidenta Havla jsem byl také v úřednické funkci, a přesto ji většina lidí dones vnímá jako politickou.

Bral jste celou situaci i jako výzvu do budoucna? Je možné, že byste později za jiných okolností post ministra přijal?

Tyto úvahy nevylučuji, neboť platí "never say never". Ale muselo by to být za jiné politické konstelace a ne v takhle zpolitizované situaci.