Národní galerie v Praze 6. prosince slavnostně zahájila čtyři nové výstavní projekty. Ve Veletržním paláci otevřela sbírkovou expozici 1956-1989 Architektura všem, sólo přehlídku Evy Koťátkové s názvem Moje tělo není ostrov a kreativní prostor Atlas. V Klášteře svaté Anežky České pak odhaluje vědecké metody zkoumání starého umění na výstavě nazvané V hloubce a po povrchu.
Národní galerie pokračuje v tradici takzvaných Grand Openingů, kde slavnostně za účasti veřejnosti otevírá hned několik dlouhodobých výstav najednou. 6 prosince večer uvítala návštěvníky ve Veletržním paláci, aby jim premiérově představila zdejší výstavy - dlouhodobou expozici z vlastních sbírek názvem 1956-1989: Architektura všem, přehlídku umělkyně Evy Koťátkové nazvanou Moje tělo není ostrov, která potrvá do června příštího roku, nový interaktivní Ateliér tvorby a laboratoř sociálního snění Atlas a zároveň také výstavní projekt V hloubce a po povrchu, který probíhá v Klášteře svaté Anežky České do 23. dubna. "Všechny projekty pro nás mají stejnou důležitost, vzájemně se doplňují a tvoří celek portfolia galerie, kde výstavy a expozice jsou zároveň místem interakce, performance a inkluze," uvádí ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast.
Nový pohled na architekturu
V případě tři roky připravované Architektury všem se nejedná o výstavu, ale dlouhodobou sbírkovou expozici, která ve druhém patře Veletržního paláce představuje, jak šla architektura a design v období po druhé světové válce až do roku 1989 ruku v ruce se společenskými změnami. Od běžného způsobu prezentace architektury v galeriích se liší tak, že se nezaměřuje jen na jednotlivé realizace, ale snaží se postihnout všeobecné trendy, které utvářely nejen podobu staveb, ale také životního stylu v Československu. Architekturu a design představuje jako tvůrčí disciplíny zasahující do běžného života lidí. Název výstavy i rok 1956 jakožto milník zvolila kurátorka Helena Huber-Doudová podle významné publikace teoretika životního stylu Karla Honzíka, který prosazoval tezi, že architektura a design mají nejen formy hmotné, ale také sociální.
Kurátorka do ní vybrala díla od věhlasných architektů, jako je Václav Aulický a jako byli manželé Machoninovi, Karel Prager, Alena Šrámková nebo kolektiv Sial Liberec, a doplnila je o fotografie a filmy z Národního filmového archivu a dobové publikace. Zvlášť se věnuje výstavám EXPO, bytům, technologiím, práci a spotřebě, kultuře a volnému času a také kritické architektuře. "Jde o novou perspektivu pro historii architektury, která nereprezentuje architekturu jakožto odtažitou formalistní disciplínu, ale pohlíží na ni skrze životní styl a každodennost," uvedla kurátorka s apelem na to, aby stavby nebyly bourány - protože i to znamená jak ekonomickou, tak ekologickou zátěž -, ale aby byl jejich potenciál využíván co nejefektivněji.
Prostor pro imaginaci
Na ochozu prvního patra Veletržního paláce byl otevřen nový prostor s názvem Atlas, kam mohou návštěvníci volně vstupovat, kde si mohou dát kávu, přečíst si knihu, sednout si k práci i zapojit fantazii s interaktivními uměleckými díly. Jsou tu připravené i pohybové a hudební aktivity pro děti a celé školy. Vedle toho, že zde můžou malovat a vyrábět, si tu mohou i zahrát na klavír a bicí, nebo dokonce zacvičit jógu. "Snažíme se naplňovat novou definici muzea tak, jak byla v létě odsouhlasena na oficiálním sjezdu ICOM," řekla k této koncepci kurátorka Eva Skopalová. Tu odborníci schválili 24. srpna na konferenci v Praze a zní takto: "Muzeum je nevýdělečná, permanentní instituce ve službách společnosti, která odborně zpracovává, sbírá, konzervuje, interpretuje a vystavuje hmotné i nehmotné dědictví. Muzea jsou otevřená veřejnosti, přístupná a inkluzivní. Podporují a rozvíjejí rozmanitost a udržitelnost. Fungují a komunikují eticky, profesionálně a za účasti různých komunit, nabízejí rozličné podněty pro vzdělání, potěšení, reflexi a sdílení vědomostí."
Mobiliář Atlasu, který tvoří víceúrovňové posezení, lavice s elektrickými zásuvkami i kavárenské stolky, vznikl na míru podle projektu Daniely Baráčkové a Jakuba Filipa Nováka ze studia No Architects. Doplňují je díla současných výtvarných umělců, které slouží buď jako dekorace prostoru, nebo herní prvky. "Prostor je inspirován návštěvnickým průzkumem, který byl realizován na jaře v roce 2021," doplňuje generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast.
Interaktivní a inkluzivní je i nově zahájená sólová výstava významné české umělkyně Evy Koťátkové, která ale původně vznikla pro francouzské Muzeum současného umění CAPC v Bordeaux. Expozici s názvem Moje tělo není ostrov ve tvaru obrovského těla velryby tvoří jednotlivá zastavení v podobě beden, v nichž se rozehrávají různé příběhy - lidí, míst, rostlin i živočichů. O víkendech ji doplňují živé performance a přímo mezi exponáty se konají i worshopy pro školy. Návštěvníci mají možnost ji zhlédnout až do 4. června příštího roku.
Pod povrch umění
Komorní výstava V hloubce a po povrchu pak v rámci expozice středověkého umění v Klášteře svaté Anežky České představuje výsledky mezioborového projektu, který se věnuje metodě výpočetní tomografie při průzkumu děl starého umění. Na příkladech devíti děl do 23. dubna ukazuje v praxi, že se CT nepoužívá jen při lékařských vyšetřeních v nemocnici, ale také v oboru umění. Tomograf je přesnější než rentgen a dokáže odhalit vnitřní strukturu díla a následně například napovědět restaurátorům, jaké metody použít pro jeho obnovu.