Od amerického fotbalu na Broadway

Je jedním z mála skladatelů, kterým hráli na Broadwayi hned tři show zároveň, byl bezpočtukrát nominován na cenu Grammy, Whitney Houston s jeho písní dobyla hitparádu. Před osmi lety napsal Frank Wildhorn pro Lucii Bílou muzikál Carmen a minulý týden měl v Hudebním divadle Karlín premiéru jeho nový muzikál Bonnie & Clyde.

Viděl jste slavný film Bonnie a Clyde s Warrenem Beattym a Faye Dunaway, než jste zhudebnil příběh této zločinecké dvojice z časů americké hospodářské krize?

Nejenže jsem ho viděl, ale naším spolupracovníkem na muzikálu byl David Newman, který byl jedním ze dvou scenáristů filmu.

Ptal jsem se i proto, že hudbu k velkým muzikálům jako Monte Cristo, Carmen, Dracula nebo Jekyll & Hyde skládáte prý při sledování stejnojmenných filmů, ovšem s vypnutým zvukem. Je to pravda?

Ano. Vždycky si pustím filmovou verzi daného příběhu, vypnu zvuk, sednu ke klavíru a začnu hrát hudbu, ke které mě snímek inspiruje. Respektive si pouštím všechna filmová zpracování slavných literárních příběhů. V každém mě totiž zaujme něco jiného - jednou scéna, jindy nějaká postava... Dalo by se říct, že dělám to samé, co dělávali pianisté v biografech za času němé éry. Zkrátka si daný film pouštím stále dokola a všechno, co mě u klavíru napadne, si nahrávám - a musím říct, že takhle zpravidla složím až osmdesát procent výsledného muzikálu. Skládání hudby je pro mě totiž daleko víc pocitová a srdeční záležitost než rozumová.

A co konkrétně vás přivedlo k nápadu zhudebnit příběh dvojice Bonnie a Clyde?

Počátkem devadesátých let jsem pro společnost Atlantic Records dělal projekt s názvem Romantici. Šlo o písně o známých dvojicích - ať již historických, nebo literárních. Jedním z párů byli i Bonnie a Clyde, a jak jsem na té skladbě pracoval, tak jsem si stále víc uvědomoval, že jejich život je natolik zajímavý, že by vydal na mnohem víc písní. A tak jsem se rozhodl napsat o nich celý muzikál.

Do jaké míry vás ovlivnilo to, že jste se narodil v Harlemu, oblasti výrazně spojené s muzikou?

Nevím, jaké by to bylo, kdybych se narodil jinde, ale protože jsem se narodil v Harlemu, vyrůstal jsem na jazzové a rhythmandbluesové hudbě. Byla všude kolem mě.

A ta hudba vás přivedla ke skládání?

To bylo trochu složitější. Hrával jsem jako kluk americký fotbal, což obnášelo až dva tréninky denně. Jenomže já už po prvním vypadal tak příšerně, že mě máma vůbec nechtěla pustit do baráku. A protože jsme měli bazén, skočil jsem vždycky nejdřív do bazénu a pak jsem si zalezl do garáže, což bylo takové moje doupě, kde jsem měl černý nábytek a plakáty nejrůznějších kapel. V polovině sedmdesátých let se sestra rozhodla, že se chce naučit hrát na piano. Měli jsme jedno doma, ale ji to přestalo asi po čtrnácti dnech bavit, tak jí rodiče koupili obrovské klávesy a dali je do mé garáže, což mě nejdřív strašně štvalo.

* Jakými pravidly se při tvorbě muzikálu skladatel Frank Wildhorn řídí?

* Proč pro něj byla premiéra muzikálu Carmen v karlínském Hudebním divadle stejně důležitá jako další premiéry na Broadwayi?

* Kolikrát se ho již hudební kritici v New Yorku snažili "zabít"?

* Která píseň úplně změnila jeho život?

Odpovědi na tyto a další otázky si přečtete v aktuálním vydání časopisu Týden, které je právě v prodeji.