Mladý raper původem z Moldávie Calin Panfili (20) čerpá inspiraci k tvorbě ze svých vlastních zážitků a emocí. Hip hop považuje za žánr, který se velmi rychle řítí dopředu, podobně jako rock 'n' roll v padesátých letech minulého století. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ vysvětlil, proč se věnuje právě rapu a co si myslí o české rapové scéně.
Jak jste se k hudbě dostal?
Jsem napůl z hudební rodiny. Můj otec je sportovec a maminka dirigentka. Už odmala mě ale tlačila a vedla k hudebním nástrojům. Například jsem hrál na violoncello nebo na klarinet, ale tehdy to pro mě byla spíš nuda a více mě lákal ten pohyb a sport. Pak jsem se dostal do fáze, kdy jsem si lásku k hudbě našel sám. Bylo mi asi třináct let, když jsem si koupil kytaru a začal zpívat. Sám sebe jsem pak nahrával a zkoušel, jak to zní.
Dříve jsem byl více romantický, hrál jsem na kytaru a zpíval holkám, ale potom jsem narazil na tehdy ještě neznámou tvorbu Weeknda a jeho R&B. Hrozně mě to ovlivnilo a celkově se začala měnit moje osobnost.
Jak byste popsal svoje texty? Tvrdíte o sobě, že jste emocionální...
Na mně samém. Když jsem šťastný, spokojený a nic většího se mi v životě neděje, tak inspirace obvykle nepřichází. Například v létě, to jsem nejméně kreativní. Moje tvorba souvisí s emocemi a s tím vším, co zrovna prožívám. Snažím se do svých písní dát doslova kus sebe.
Jak byste popsal například svou píseň Dopis? Má být vzkazem pro vaše rodiče?
Ano, přesně tak. Líbil se mi způsob vyjádřit svoje emoce rodičům právě písní. Je to taková zpověď pro oba, proč jsem opustil tátův oblíbený sport a začal se věnovat hudbě. Zpověď ohledně mého přerodu ze sportovce v muzikanta.
Co si myslíte o české rapové scéně?
Myslím, že se ubírá čím dál tím lepším směrem. Rapu si začala všímat velká média, televize, tlačí se do popředí i pomocí počtu zhlédnutí. Možnosti teď jsou úplně jinde, máme tady dobu, kdy můžeme tvořit z vlastního pokoje, a tím pádem může tvořit více a více lidí a vznikají opravdu krásné věci.
Hip hop se tedy stává čím dál oblíbenějším, může to být jednou žánr pro každého?
Říká se, že hip hop je nový rock 'n' roll. Tehdy jej taky neposlouchal každý, ale měl největší počet fanoušků a myslím, že stejně je to teď i s hip hopem. Nicméně myslím, že každý tomu může přijít na chuť. Například moje mamka mou tvorbu trochu odsuzovala, ale postupně si našla cestu. Všechno je o zvyku.
Zajímalo by mě, co si myslíte o aktuálním bojkotu umělců? Mám na mysli například krok zpěváka Tomáše Kluse či Jiřího Macháčka...
Rozumím jim, ale já bych takto nereagoval. Na jednu stranu to respektuji, protože si myslím, že byla spousta podnětů a událostí, které tento krok vyvolaly, ale zároveň zastávám názor, že hudba je sama o sobě krásná věc, do které by politika neměla zasahovat.
