Když draka bolí hlava: nezdařená oslava dvou národů

Jak může dopadnout pohádka, která má být alegorií na soužití Čechů a Slováků, ale zároveň cílí na co možná nejmenší děti? Špatně. Když draka bolí hlava, jež je momentálně čerstvě k vidění v našich kinech, se moc nepovedla.

Slovenský režisér Dušan Rapoš na slavnostní premiéře prohlásil, že chtěl "jenom ukázat, že i když mají Češi a Slováci každý svou hlavu, srdce máme stejné". Což o to - to opravdu zobrazil. Jenomže jenom to. Absolutně nic navíc. Což je na ploše sto minut obrovský průšvih. Otázka se po zhlédnutí filmu vnucuje jediná: jak se mohlo stát, že zrovna tento film zamířil do kin? Kdyby svou stopáž zkrátil dejme tomu na hodinu, zapadl by třeba do nedělního schématu České televize mezi nejlacinější studiové pohádky. Už vůbec ale nemá co dělat v hlavním vysílacím čase mezi těmi "lepšími". A v kině tím méně.

Dračí prokletí

Královská princátka Barborka a Tomík (Charlotta Ella Gottová a Aleš Nikodým) tráví prázdniny na venkově. Jejich rodiče spravují celé království, tak se o vnoučata starají babička s dědou, kteří už kralování pověsili na hřebík a věnují se prostým selským činnostem - babička (Kamila Magálová) peče buchty, dědeček (Karel Gott) šéfuje kovářům. A ne ledajakým, protože v kovárně pomáhá dvouhlavý drak Čmoudík (jedna jeho hlava mluví česky a je vegetarián, druhá slovensky a je masožravá). Jedné noci si Barbarka s Tomíkem přejí místo v posteli spát v Čmoudíkově jeskyni. Prarodiče jim to dovolí, a tak před usnutím v dračí sluji jim dvouhlavý Čmoudík čte pohádku z dávných časů.

Z těch časů, kdy království ještě nebylo sjednocené, ale rozdělené do dvou zemí, přičemž v jedné se mluví česky a druhé slovensky. Mezi nimi je dračí sluj, z níž na celý kraj dohlížel drak. Přestože za to lidé nemohli, protože šlo o úklady zlého skřítka Blivajze (Miroslav Noga), drak uvrhl na obě království kletbu, která zakazovala, aby se lidé z obou království mohli do sebe zamilovat a vzít se. Jenže když princ Janko (Jakub Jablonský) spatří princeznu ze sousedního království Adélku (Zuzana Žáková), má jasno. Kletba se musí zrušit. Jenomže co na to řekne drak? A jeho zákeřný našeptávač Blivajz?

Malér za malérem

Vypsat zde všechny omyly, přešlapy a chyby asi ani není možné. Když draka bolí hlava jich má tolik (třeba v tom, že ať přemýšlím, jak přemýšlím, vlastně vůbec nemůžu přijít na to, proč se pohádka jmenuje zrovna takhle - kdy draka ve filmu bolela hlava? Nic takového tam vůbec nebylo), že bychom tu mohli být do rána. Omezme se jen na ty nejviditelnější.

V první řadě scénář, který je tragický. Napsal ho sám režisér s producentem Petrem Šiškou. Jejich jména jsou mimochodem vidět i na titulním listu knihy, z níž Čmoudík dětem předčítá - a zároveň jim tvrdí, že knihu napsal sám. Takže buď se jedna dračí hlava jmenuje Dušan Rapoš, druhá Petr Šiška a dohromady je to Čmoudík, nebo je to jen další chyba. (Možnost, že by šlo o intertextový vtip, vzhledem k infantilitě snímku v potaz neberu.)

Scénář opravdu vypadá, jako kdyby ho napsal drak, který celý život pracuje v kovářské dílně a o psaní nikdy neslyšel. Vedle toho, že vytváří další a další chyby, je tak prostinký, že nudí i nejmenší děti. Nic v něm totiž není... vlastně něco bohužel ano: tragické dialogy s primitivními texty písní jako "bum bum konec" nebo "hip hip hop, tančí hop hop hip". Anebo nechá princátko jít dvakrát čurat do ohně a použít ten samý záběr dvakrát, aniž by se to tvůrci snažili zamaskovat.

Krasojízda pokračuje

Kéž by to bylo všechno... Není. Triková stránka filmu probouzí zvědavost - to tvůrci opravdu mysleli vážně? A pak - jak je možné, že v pohádkách starých desítky let byly všechny potvory realističtější než drak v kinosálech roku 2018? Na triky asi moc nezbyly peníze, ovšem kam se celý rozpočet poděl, je otázka. Nikde totiž vidět není. Ani v "davových scénách", kdy chasníci v krojích prostě jen tak skáčou přes oheň. Zdá se, že obě království mají asi dvacet obyvatel dohromady.

Přitom nějaký budget mít tvůrci museli, protože dokázali nacpat product placement i do pohádky. V jistém smyslu je to obdivuhodné, něco podobného se jen tak nevidí. Mohlo by se zdát, že největším ústupkem marketingu bude obsazení návrháře Osmanyho Laffity do role... inu, jakéhosi dvořana, který navrhuje šaty a parfémy. Ale není, může být i hůř. Hned několikrát se na scéně objeví jakási pekařka jménem Marlenka, s kterou flirtuje i princ, přestože je pro příběh naprosto postradatelná. A čímpak asi Marlenka může zásobit královskou tabuli...? Diváka nutně napadá, jestli si z něj tvůrci jenom dělají legraci, nebo doufají, že jim to doopravdy spolkne.

Mein Gott

Ani obsazení není nejpovedenější (Ján Koleník jako slovenský král trefou do černého opravdu není), mizernému castingu ale vévodí Karel Gott. Není to herec, což je vedle Kamily Magálové strašně vidět, a scénář ho kdovíproč nechává mluvit slovensky (ovšem zpívat česky), zatímco Slovenka Magálová mluví česky. Sluší se říct, že se ctí - na rozdíl od Gotta. Božský Kája slovensky mluví jednak špatně, tedy s chybami, a jednak je vidět, jak strašně se na to soustředí, takže se pokouší deklamovat jako v Národním divadle. Což ve spojení s tím, že není herec, vede k herecké tragédii.

Jedno pozitivum se v obsazení najde: princezna Zuzana Žáková. A to ne proto, že ji bulvár den po premiéře překřtil na "nejvnadnější českou princeznu v historii". Sice tu neměla moc co hrát, ale pokud se k ní dostane pořádný scénář, předvést se může. Talent má a vypadá skvěle. Vedle prkenného Jakuba Jablonského určitě (hlášky jeho otce, že "je to ještě dítě", vzbuzovaly v publiku při pohledu na zarostlého vousatého čahouna salvy neplánovaného smíchu).

Když ani děti...

Na slavnostní premiéře chvíli před koncem prohlásilo jedno dítko, které sedělo kousek vedle mě, nahlas do ticha: "Babi, pojď domů, mě to nebaví." Tím je řečeno vše. Pokud to nebaví cílovku, tedy malé děti, pak se prostě něco nepovedlo. A tady se toho nepovedlo hodně.

Když draka bolí hlava