Kim Čijong — ročník 82: feministicky laděné dílo o postavení žen v Koreji

Korejská spisovatelka a bývalá televizní scenáristka Čo Namdžu debutovala románem Budeš-li naslouchat. Větší popularitu si však získala knihou Kim Čijong - ročník 82, kde se střízlivě věnuje postavení žen v Jižní Koreji. Feministicky laděné dílo se tak obešlo bez vyhrocených výkřiků a ublíženosti.

Příběh Kim Čijong je o třicátnici, absolventce humanitních studiích, mladé matce, ale především o běžné jihokorejské ženě, která se, jak už název napovídá, narodila v 80. letech minulého století. O ženě, která je sebevědomá, rozhodná a cílevědomá. Ovšem až do chvíle, kdy pod vlivem celospolečenského tlaku podlehne duševní chorobě. Autorka se tak postupně vrací do minulosti a odkrývá jednotlivé události.

Bez hysterie se dozvídáme o dětství její matky, kdy ještě policie měřila pomocí pravítka délku dívčích sukní a Jihokorejky vydělávaly tvrdou prací na univerzitní vzdělání svých bratrů, protože děvčata ho přece nepotřebují. Navzdory uvolňujícím se poměrům se také Kim Čijong potýká s celou řadou tvrdošíjných stereotypů. Krátká sukně vyzývá kluky k obtěžování, agresivní škádlení si má dívka vyložit jako zalíbení a nekorektní dotazy během pohovoru musí žena považovat za lichotku. A s příchodem mateřství je přirozené, že se nadobro vzdá své práce.

Ženská emancipace nebo chcete-li feminismus je patrný na každé straně, avšak role mužů není předmětem démonizace, jak bývá u podobného žánru zvykem. Hlavní hrdinka se provdá a po svém boku má chápajícího manžela. Ten s klidem přihlíží zvyklostem, ve kterých vyrostl, a navrhuje kompromis. Pro starší generaci jsou však otázky, kdy už Kim Čijong otěhotní a zda není v tomto směru nějaký problém, na denním pořádku. A porodit syna je přirozeně něco víc než porodit dceru. Následuje tak chlácholení, že příště to bude určitě kluk.

Autorka volí krátké a neosobní věty bez jakéhokoliv zaujetí. Ač se může zdát, že se jedná pouze o subjektivní pohled jedné ženy, není to pravda. Čo Namdžu vychází ze svých vlastních zkušeností a zážitků. Navíc doplňuje faktické údaje o porodnosti a situaci jihokorejských žen na trhu práce. Pasáže jsou však zakomponované do celého příběhu s takovou citlivostí, že čtenáře nikterak neruší. Autorka naopak klidně a nenásilně upozorňuje na každodenní diskriminaci obyčejných žen, což je ve výsledku stejně tak akutní, jako případy sexuálního násilí.