Králíček Jojo: válečná satira s velkým srdcem

Šéfové Disneyho se původně obávali, že film pokazí reputaci "rodinného studia". Režisér Taika Waititi (Thor: Ragnarok) je ale nakonec vyvedl z omylu a satirická komedie Králíček Jojo sbírá velké úspěchy. Snímek vyhrál festival v Torontu a je mezi devítkou nejlepších filmů nominovaných na Oscara. Do českých kin oficiálně zavítá ve čtvrtek 23. ledna.

Desetiletý chlapec Jojo (Roman Griffin Davis) je zapřisáhlým nacistou. Jako člen Hitlerjugend se vydává na víkendový tábor, kde má podstoupit vojenský dril. Neustálou společnost mu při tom dělá imaginární přítel Adolf Hitler (Taika Waititi), který se snaží rozptylovat všechny jeho pochyby o nacistické ideologii a naopak v něm antisemitský postoj posilovat. A to především od chvíle, kdy Jojo zjistí, že jeho máma (Scarlett Johanssonová) v domě tajně ukrývá židovskou teenagerku Elsu (Thomasin McKenzieová). Chlapec se musí s touhle nepříznivou situací vypořádat po svém, přičemž jsou nahlodány jeho nejdůležitější životní hodnoty.

Divák je hned od začátku zahlcen spoustou absurdních momentů, které udávají komediální tón celého filmu. Jde například o opakující zesměšňování klasického pozdravu "Heil Hitler" či postesknutí nad tím, že dosud nikdo nepřišel s řádnou příručkou, jak bezpečně poznat Žida. Nejvíce se pak Waititi strefuje přímo do nacistické ideologie, které se vysloveně vysmívá a prezentuje ji jako zcela jednoduchou a bezpáteřní, a to zejména v otázce antisemitismu.

To demonstruje vyvíjející se vztah mezi Jojem a Elsou, jež si z malého chlapce utahuje a celé téma staví ještě do absurdnějšího světla, což si nakonec i on začne uvědomovat. Hodně k tomu však dopomáhá jistá skutečnost jménem láska, která nad nenávistí přece vždy zvítězí. Jojo se do židovské dívky rychle zamiluje, a tak je důvod jeho postupné změny názorů zjevný. To je možná trochu škoda, protože takhle to vypadá, že hlavní hrdina se mění v dobráka jen díky tomu, že "v břiše pociťuje motýly", a nikoli proto, že si uvědomuje, jak to, v co doposud věřil, je špatné. I sama proměna z malého nácka v toho správného není úplně věrohodná a na konci je podrývána.

Oscarová máma Scarlett Johanssonová

Nejzářivějším světlem celého filmu tak není hlavní postava, nýbrž Scarlett Johanssonová v roli matky Rosie. Ta podává kouzelný výkon, jenž bez debat odpovídá její oscarové nominaci. Té se letos mimochodem dočkala i za Manželskou historii. V Králíčkovi Jojo jde však o zcela odlišný výkon ve vedlejší roli, v němž herečka zachycuje ducha mateřské lásky, která nezná hranic. Sice ji můžeme kritizovat za poněkud zvláštní přístup ohledně výchovy svého syna: pár rozhovorů s ním sice vede, Jojo si ovšem jejich obsah příliš k srdci nebere. Nijak ho tedy nevede k morálně čistšímu životu bez nacismu, na druhou stranu se zase dojímáme nad tím, že se ho tím snaží v době, kdy na nepohodlné lidi číhá nebezpečí na každém kroku, chránit, i když ji to zraňuje.

Prvotřídní herecké výkony jsou ale celkově silnou stránkou filmu. McKenzieová má status velice nadějné herečky, která na sebe upozornila už před dvěma lety v naturálním dramatu Beze stop. V roli ukrývané dospívající Židovky šikovně kloubí vyspělost, důvtip a přehled o skutečném, krutém světě. Perfektně projevuje cit pro jednání se zfanatizovaným dítětem, a svým způsobem tak zdárně sekunduje Johanssonové a učí Joja lepšímu chování. S jejím sílícím vlivem na chlapce pak zároveň klesá vliv Hitlera, což Waititi opět groteskně zachycuje čím dál vzteklejším chováním, které se v jeden moment zvrhne do totálního, hitlerovsky typického hněvu (zdravíme film Pád Třetí říše a herce Bruna Ganze).

Svých patnáct minut slávy si ve dvou scénách užije také další vedlejší postava kapitána Klenzendorfa, již ztvárnil Sam Rockwell. Z hlediska humoru patří jeho scény spíše k těm slabším, zato naplno boduje v těch dramatických, kterých se ve druhé polovině filmu objevuje víc a víc. Nakonec je hlavním tahounem emocionálně nejvypjatější scény, kdy do domu zavítá na kontrolu gestapo.

Film se natáčel v České republice, konkrétně v Žatci, Úštěku a v barrandovských ateliérech a práce na výpravě zaujala členy Akademie filmového umění a věd natolik, že Češka Nora Sopková si dokonce vysloužila nominaci na Oscara. Z audiovizuálních prvků nás nicméně více zaujala stylizace místy evokující filmy Wese Andersona a výborný výběr hudby, například německá verze Beatles - I Want to Hold Your Hand.

Převážně jde o satirické komediální dílo, které si bere na paškál symboly teroru druhé světové války, Waititi ale (byť místy nešikovně) prolíná humor s vážnými, emočně hutnými situacemi, jež s přibývajícím koncem jen a jen sílí. Vše je podpořeno kvalitními hereckými výkony a projevy lásky v několika různých podobách. A právě tím především Králíček Jojo je: filmem naplněným nejen absurdním humorem, ale rovněž velkým srdcem.