Marťané kontra gentlemani

Moimir Papalescu (tentokrát bez dekadentů The Nihilists) vytvořil s experimentální elektro-akustickou kapelou Magnetik zvukovou podobu sci-fi románu H. G. Wellse Válka světů. Vzniklo abstraktní drama pro uši, katapult pro fantazii, elektronická kniha beze slov.

Na počátku hudebního projektu Wells (X Production/ Manipulation Records) byla slova Radovana Lukavského, jednoho z posledních českých sci-fi mohykánů, člena posádky Ikarie XB1, nasměrované v roce 2163 filmem Jindřicha Poláka k Alfě Centauri. Čte s patosem ságy tento úryvek z Wellse: „V oněch posledních letech devatenáctého století by byl asi sotvakdo přistoupil na myšlenku, že lidstvo a jeho život bedlivě a do podrobností sledují rozumné bytosti, které svou inteligencí značně předčí člověka, třebaže jsou stejně smrtelné jako on sám.“

Mezi cylindry
Ale ještě předtím vzplanulo v myslích skalních sci-fi fanoušků – Moimira Papaleska, Petera Van Krbetze a kýmsi vystupujícím pod šifrou SM24 – rozhořčení nad Spielbergovou filmovou adaptací Války světů z roku 2005. Především je namíchlo, že Spielberg nezachoval základní paradox Wellsova velkolepého průkopnického sci-fi díla, totiž fascinující dobovou rozdílnost světů, které tu proti sobě bojují na život a smrt, a umístil děj do současnosti, která je na střet s Marťany především Hollywoodem a televizními produkcemi přece již vrchovatě připravena.

Magnetik proto vrátil Marťany tam, kam podle Wellse patří: do roku 1898, do viktoriánské Anglie, doby vysokých pánských cylindrů a vrcholné industrializace, doby vůně parních strojů a cinkání všudypřítomných bicyklů. Právě proto, že jsou dnes akční vesmírné řežby monster všeho druhu denním chlebem, nabývá obraz staré Anglie naivně čelící chladnokrevným Marťanům o to více na děsuplnosti i romatické síle, zvláště jsme-li atakováni pouze důmyslnou zvukovou koláží. Zážitek z CD Wells má přes ryze soudobou elektronickou podobu velký retropůvab. Soustředěni sluchem můžeme si představovat předky přilepené uchem na reproduktor, který hlásí konec války nebo paniku Američanů v roce 1938, když jim Orson Welles prostřednictvím rozhlasu naservíroval přílet Marťanů v reálném čase. Ke slovu se dostává i zvukově vděčná, nadčasová láska ke strojům a jejich ruchům, historickým důmyslným mechanismům a zároveň nejnovějším syntezátorům.

Dunění staré Tesly
H. G. Wells byl velký fantasta, vizionář, utopista a průkopník sci-fi literatury, vpád mimozemské civilizace na Zemi popsal jako první spisovatel s důrazem na důvěryhodné reálie. Stejně jako Wells vtahuje čtenáře do své fantastické vize maximálně důkladným líčením děje, tak i elektroakustické silové pole stvořené Magnetikem nepouští posluchače ze spárů svých zvuků. Za úvodní promluvou Lukavského se otevírá nekonečně dunivý vesmír. Ve skutečnosti je však zdrojem dunění staré rádio Tesla Talisman 306U naladěné prý na středních vlnách na frekvenci 29.99 MHz.

Následuje svist padající hvězdy (Micromoog a dechová sekce) a razantní zvuky manévru posunování vlaků (mix nasamplovaných zvuků z japonských sci-fi filmů a zvuky z Korgu MS-10) a první pípání mimozemských strojů podložené syntezátorovým chvěním sfér a sborem – jakousi ozvěnou osudu. Informace, že podivuhodné zvuky ozývající se z kráteru, kde mimozemšťané nerušeni ukuli své válečné stroje, byly natočeny v továrně na plechovky Solvex, náhle není pro posluchače zbytečná, protože ho ještě více vtahuje do projektu a s nadčasovou fantazií propojuje vše se vším. Slyšíme manévry s vlaky a množství kovových reminiscencí dávné mechanické doby; oproti tomu mimozemský element je podáván kubrickovsky tajemně.

Objevují se taneční rytmy a poměrně hojně klasické hudební nástroje – klavír, klarinety, saxofon či dokonce dobový spinet – a také názvuky symfonických dramatických technik, například hrozivá violoncella v podkladu. Zní řev z amplionu, lidské výkřiky, zpěv pomyslných andělů nad bitevním polem. Jednotlivé tracky trvají velmi krátce, od desítek vteřin do pěti minut.

Album neuzavírá Lukavský, jak se původně zamýšlelo. Autoři nakonec použili úryvek z rozhovoru amerického reportéra Jerryho Pippina s Robertem Deanem, důstojníkem armády USA se čtyřicetiletou zkušeností v oboru výzkumu UFO. Projekt je tedy symbolicky uzavřen hlasem někoho, kdo si skutečně „sáhl“ na věci, které si Wells vyfantazíroval a my je známe jen z druhé ruky.

Foto: Roman Černý