Sam Beam není „cool“. Pod jménem Iron and Wine hraje podle měřítek současného mainstreamu divnou hudbu a vypadá dle týchž měřítek strašně. Možná proto zajímá poslední dobou tolik lidí. Být „cool“ třeba přestává být „in“ a stává se beznadějně „out“. Sláva!Sam Beam také „klame tělem“. Z nepřítomně upřených očí (tenhle typ pohledu je ve filmech vyhrazen pro génie překročivší hranici šílenství a pro sériové vrahy), důsledně nemódního plnovousu a vůbec celé jeho „povrchové úpravy“ by jeden neodhadl, že Beamův hlas patří na současné scéně k nejkřehčím a písně k nejlíbeznějším. Klamavá je ale i ta líbeznost. V tichých harmoniích vyjadřuje obrazy velmi neharmonického světa, bez revoluční zaťatosti nebo naopak ufňukanosti rozmazlence, zato s jakousi prchavě přesnou básnivostí („V zásadě toho nemám moc co říct, tak raději zůstávám u náznaků.“). Jeho nové album Shepherd’s Dog pro něj může znamenat průlom, překročení statusu hvězdy pro úzký okruh „mladých a alternativních“, přitáhnout k němu pozornost početnějšího a méně vyhraněného publika. V kontextu Beamovy tvorby také Shepherd’s Dog představuje převratnou událost, verzi prvního Dylanova vystoupení s elektrickou kytarou. Bez ohledu na všechny kontexty to je také – jak by řekl plukovník Saunders – zatraceně dobrá deska.
Beam je Jižan, narodil se na Floridě, žije v Texasu. Největší stát Unie se sice těší pověsti domova americké verze buranství, pokud ale někdo na americké hudební scéně hledá jaksi věrohodně ujeté originály, najde je snáze spíš v místech, jako je Texas, než v kulturních centrech; tam už jsou umělci trochu moc dobře vycvičeni na to, aby byli důsledně sví. Historie hudebních blouznivců z texaských pouští je také bohatá a hrdá. Patří do ní Gibby Haines, frontman legendárních Butthole Surfers (ještě že se názvy kapel v Česku nepřekládají), Josh Pearson, který s kapelou Lift To Experience natočil jedno z nejlepších alb tohoto desetiletí a svou legendu dotvořil tím, že se na několik let stáhl ze scény, radostná kapela-sekta Polyphonic Spree a další. Start kariéry Iron and Wine také doprovází legenda: umělec poslal do prestižního vydavatelství Sub Pop demo nahrávku natočenou ve sklepě domu, v němž bydlel. Firma se rozhodla vydat nahrávky tak, jak přišly. Asi udělala dobře. Jednoduše na kytaru doprovázené písně (nebo lépe řečeno kostry písní) z alba The Creek Drank The Cradle, zpívané hlasem tak tichým, že se člověk až diví, jak ten zvuk mohl neuváznout v umělcově mohutném vousu, vzaly za srdce kdekoho. Navíc se psalo, že Beam v tom sklepě zpíval tak potichu, aby neprobudil svoje dcerky – jak dojemné, jak nerockerské... Další desku, Our Endless Days Are Numbered, už Beam natáčel ve studiu. Děti tam zřejmě nespaly, tichá je však stejně, jen zvuk toho ticha je trochu více vyleštěný.
Na Shepherd’s Dog se Beam své charakteristické úspornosti vzdává, naopak deska je zvukově velice bohatá a košatá. Sám říká, že ho inspirovala klasická deska Toma Waitse Swordfishtrombones: je to docela případné srovnání. Ne snad proto, že by ta alba zněla podobně – na obou se však autoři úspěšně snaží radikálně změnit zvuk, jenž jim přinesl proslulost, a zůstat přitom sami sebou. Ve spolupráci s producentem Brianem Deckem a mnohými spoluhráči včetně kapelníka populárních Calexico Joeyho Burnse přenesl Beam svoje písně z až klaustrofobického sklepního privátu do otevřeného prostoru.
Skladby na Shepherd’s Dog plynou zvolna a velmi širokým proudem plným různých barev zvuku, zapuštěných jedna do druhé. Všechny ty elektrické a akustické kytary a další strunné nástroje, klávesy, lehká a přitom nervní rytmika vytvářejí jakousi emotivní impresi, zvuk vzdušný a současně kompaktní. Součástí toho proudu je i Beamův zpěv, často „rozmazávaný“ vícehlasem (podílela se na něm i umělcova sestra Sarah) nebo elektronickým zkreslením. Je to hudba velmi vizuální, evokuje americkou krajinu i hudební tradici. Namísto majestátu a vypjatého dramatu, které se s takovými obrazy většinou pojí, přináší hudba Iron and Wine velice barevnou, prchavou a (někdy klamně) konejšivou snovost.
I v Beamových textech se tradiční „jižanská“ témata a obrazy (vybourané auto na kraji silnice a na zemi ležící nábojnice) spojují s lyrickými náznaky i osobní introspekcí. Písně ze Shepherd’s Dog tak zčásti stojí v realitě současné Ameriky, párkrát dojde na implicitní a zastřený politický komentář, zčásti v americké mytologii, zčásti v nějakém Beamově privátním kosmu. Při vší líbeznosti to může někdy být ne zrovna radostné poslouchání – láska je v Beamových skladbách víc ztracená a unikající než prožívaná, bůh vzdálený nebo rovnou nepřítomný, země upadající, jeho hrdinové to dostávají ze všech stran. Beam však naštěstí dokáže vzdorovat pokušení sebelítosti a afektovaného krasosmutnění. Některé ze skladeb na Shepherd‘s Dog patří k tomu nejlepšímu, co napsal. Natočil desku, která posluchačům může připadat už při prvním poslechu známá, zároveň však to „známé“ aranžuje způsobem dosud neslyšeným a ukazuje v novém světle. Co chtít víc?
***
Iron and Wine: Shepherd’s Dog (Sub Pop), čas 50.13 min.
Foto: Sub pop
