Rozsáhlá retrospektivní výstava více než stovky obrazů připomíná ode dneška ve výstavní síni Masné krámy Západočeské galerie v Plzni sté výročí narození plzeňského významného, ale nedoceněného autora Jiřího Patery. Z dosavadních výstav, které se Paterovou tvorbou zabývaly, nabízí současná expozice nejširší kolekci a nejširší umělecký záběr jeho tvorby. Novinářům to dnes řekl autor výstavy Marcel Fišer. Výstava "Jiří Patera (1924 - 2003). Retrospektiva" potrvá do 2. března 2025.
Patera byl žákem malíře Martina Salcmana, který předával svým žákům vztah k malbě založený na racionálním nebo učeném malířství, kdy nejde pouze o emoční, expresivní nebo estetické záležitosti, ale i o to konstruovat obraz podle určitého vlastního řádu, barevné skladby, kompozice, řekl asistent výstavy Petr Jindra. Od figurální tvorby Patera v 60. letech přešel k jednomu z nejvýznamnějších dobových proudů radikálně abstraktního pojetí obrazu, takzvané informelní malby. Za normalizace se částečně z donucení a částečně z vlastní potřeby vrátil k figurativní malbě. "Patera byl takovým malířem intelektuálem," poznamenal Jindra.
První Paterova retrospektivní výstava se konala v roce 1990 v Chebu a následně v Ostrově a v Plzni, následovaly ještě další soubornější výstavy, všechny se ale soustředily především na Paterovo vrcholné období, kdy dospěl k osobitému abstraktnímu stylu. Současná výstava se věnuje i dalším polohám a etapám jeho tvorby.
Po roce 1968 se u Patery prosadila figurativní linie, která až do začátku 80. let tvořila její podstatnou část. "Protože abstraktní tvorba byla za normalizace jako červený hadr, aby mohl Patera vůbec fungovat, musel se vrátit k figurativní tvorbě, kde v 50. letech skončil," řekl Fišer.
Autorova figurativní malba se ale dostala do poloabstrakce, zejména v krajinomalbě. "Až si pak Patera vytvořil a dál rozvíjel velmi specifické osobité pojetí abstraktní krajiny, která je ale současně skutečnou krajinou," popsal Jindra.
Paterovy obrazy jsou v řadě muzeí a v mnoha soukromých sbírkách. Také naprostá většina obrazů na výstavě je ze soukromého vlastnictví. "Paterovi se bohužel nikdy nepodařilo natrvalo vstoupit do celostátního kontextu českého umění. Jedním z důvodů byla i skutečnost, že doba, v níž si svůj originální malířský projev vytvořil, se kryje s nástupem normalizace, která přinesla omezení výstavních možností a konec svobodné kritiky. Tehdy tu nebyl nikdo, kdo by tento pozoruhodný posun v jeho tvorbě zaznamenal, ocenil a představil," dodal Fišer. Výstavě předcházel důkladný průzkum a revize datací Paterových děl, protože autor své práce až do roku 1974 nedatoval a při přípravě prvních souborných výstav vznikly zásadní chyby v chronologii jeho díla.
Patera kromě vlastní tvorby působil na pedagogické fakultě v Praze a po vynuceném odchodu se stáhl do Plzně, kde vedl kroužky a letní plenéry. Ovlivnil tak mnoho mladých malířů a vznikl fenomén takzvané Paterovy školy, dodal Jindra.
