Slavnostním galavečerem začne 7. února v Berlíně 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu. V jedné z jeho odborných porot, ekumenické, zasedne i český zástupce, herec a publicista Milan Šimáček.
Jak se člověk stane porotcem, to se někam musíte přihlásit, vyplňovat dotazníky a tak?
Kdepak, do poroty mě vybrala mezinárodní organizace INTERFILM na základě mých publicistických prací, což pro mě je - co si budeme namlouvat - velká pocta. Úplně první zkušenost to ale nebude, už jsem byl členem ekumenické poroty na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech a působil jsem i v porotách dalších domácích i zahraničních filmových soutěží a přehlídek. Přesto je pro mě berlínský festival, který je vedle Cannes a Benátek jedním z trojice nejvýznamnějších filmových přehlídek na světě, jakousi „osmitisícovkou" mé dosavadní kariéry.
Na co konkrétně se ekumenická porota při své práci soustředí?
Každý filmový festival má jednu porotu hlavní, která uděluje příslušné trofeje, a tři odborné: FICC, FIPRESCI a ekumenickou. Ta vyhledává a oceňuje snímky s výrazným nadčasovým přesahem a duchovním poselstvím. Na Berlinale bude mít šest členů a udělí jednu hlavní a dvě zvláštní ceny ekumenické poroty, spojené s šeky na patřičné částky v eurech.
Milan Šimáček (45) |
| Herec a publicista. Hrál například ve filmech a televizních seriálech Blázni a děvčátka (1989), Poslední motýl (1990), Tankový prapor (1991), Černí baroni (1992), Policajti z předměstí (1998), Na lavici obžalovaných justice (1998), Kožené slunce (2002), Obsluhoval jsem anglického krále (2006) ad. Je šéfredaktorem ekonomicko-kulturního magazínu Hospodářské komory Hlavního města Prahy a jejím tiskovým mluvčím, vede pražskou pobočku jihočeského nakladatelství Růže. V současné době účinkuje v pražské Ypsilonce v adaptaci románu Ladislava Klímy Putování slepého hada za pravdou. |
Předsedat jí bude Julia Helmkeová, farářka z německého Hannoveru, a kromě mě budou jejími členy Alina Birzacheová, rumunská kritička působící na univerzitě v Edinburghu, Douglas Fahleson, scenárista a šéf filmových kritiků v The Los Angeles Times, německý mediální teoretik Wolfgang Hussmann a publicistka Magali van Reeth z francouzského Lyonu.
Už máte mezi tituly svého favorita?
Nikdy jsem se při práci porotce nenechal předem ovlivnit názory jiných. Ani do Berlína neodjíždím s tím, že bych měl vytipovaného favorita, ale přiznávám, že jsem moc zvědavý na Wajdovo drama Katyň o masakru desetitisíců zajatců důstojníky KGB v roce 1940 a na snímek Až na krev Paula Thomase Andersona, tvůrce skvělé Magnolie, která právě v Berlíně získala v jubilejním roce 2000 Zlatého medvěda.
Vy o filmech nejen píšete, ale také v nich hrajete (asi každý si vás pamatuje v uniformě, to kvůli rolím v Tankovém praporu a v Černých baronech, ale hrál jste třeba i v Menzelově adaptaci Hrabalovy knihy Obsluhoval jsem anglického krále). Ovlivňuje vás to jako diváka?
Ano. Ještě více to ve mně posiluje lásku k pohyblivým obrázkům na celuloidovém pásu.
Foto: archiv
