Mezi 19. do 24. únorem se v pražském kině Aero sejdou diváci holdující nestandardní kinematografii. Jak potvrzuje jeden z dramaturgů přehlídky David Čeněk, čtvrtý ročník Festivalu otrlého diváka nabízí vpravdě nevšední menu.
Povězte nám něco o historii festivalu. Jaká byla původní idea přehlídky?
Vzniklo to jako recese, chtěli jsme uvést díla tzv. extrémní kinematografie na filmovém plátně. Jelikož vedení kina Aero bylo spokojeno s návštěvností, podpořilo nás v pořádání dalšího ročníku. A tak jakousi - pouze nadšením vysvětlitelnou -setrvačností pokračujeme v organizaci Festivalu otrlého diváka už čtyři roky. Chceme domácímu publiku představit snímky, jež u nás pravděpodobně nikdy nebudou uvedeny v kinodistribuci a které představují jinou tvář kinematografie.
Má aktuální ročník nějaké jednotící téma?
Nikdy si předem téma nezadáváme, až podle vybraných filmů přemýšlíme, zda mají něco společného. Letošní program má dvě hlavní linie - neumětelství a pornografii. Chceme ukázat, že pornografie je někdy zbytečně tabuizovaná, jakkoli jsme si vědomi toho, že se situace od 70. let zásadně změnila. Neumětelství se váže zejména k miniprofilu Eda Wooda, považovaného za nejhoršího režiséra všech dob.
Co takhle nějaké speciální úpravy kinosálů? Můžeme očekávat doprovodný program?
To víte že ano. Během B-kultového večírku je připravena speciální výzdoba, která je zatím předmětem výrobního tajemství. Chystají se i další překvapení, ale nemůžu je prozradit.
Kdo je váš osobní favorit na titul nejotrlejší snímek letošního cyklu?
Z ranku neumětelství je to jednoznačně film El Santo bojuje o Drákulův poklad. Z ranku pornografie bych zmínil snímek Waleriana Borowczyka Zvíře, nejen kvůli závěrečné zhruba třicetiminutové spermatické sprše, zarámované esteticky propracovaným obrazem.
Nemáte obavu z toho, že během filmu Hluboké hrdlo dosáhne v kině některý z diváků orgasmu?
Ne. Protože hlavní hrdinka má klitoris v hrdle a z toho muži dostanou kastrační úzkost.
Foto: archiv Davida Čeňka, ČTK