V letošním ročníku festivalu Tanec Praha dostal více než dříve prostor tanec z jiných kontinentů než z Evropy. Poprvé se diváci festivalu seznámí se současným tancem z Madagaskaru nebo z Indonésie. V pátek vpodvečer mohli diváci pod širým nebem v pražské Stromovce vidět výsledek spolupráce české choreografky a tanečnice Lenky Knihy Bartůňkové a zpěvačky Ridiny Ahmedové s africkým souborem Ghana Dance Ensemble. Jejich projekt Eymen - Úhel pohledu se zabýval stářím a smrtí a různými pohledy na odchod člověka ze světa.
Začal cestou české tanečnice a zpěvačky do hlavního města Ghany Akkry, kde začaly se sběrem audio materiálu. Nahrávaly s řadou místních rozhovory na téma smrt. Po návratu pokračovaly ve sběru materiálu i v ČR tak, aby vznikla mozaika výpovědí. V pátek měl jejich projekt v Praze premiéru, kromě festivalu Tanec Praha je součástí také Pražského quadrienále. Po Praze se umělci představí ještě na turné po českých regionech.
V inscenaci uvedené dnes v parku Stromovka účinkuje ghanský tanečník a tanečnice, Bartůňková obsadila i dva seniory ze svých tanečních kurzů a jednoho street tanečníka. Jejich přirozené taneční projevy se prolínají s nahrávkami lidí odpovídajících na otázku, co pro ně znamená smrt. Odpovídají Češi i Ghaňané, dospělí i děti, které vypráví o svých představách vesele a o překot se předhánějí ve své imaginaci. Diváci sedí okolo plochy, na které se tanečníci pohybují, ti si občas sednou mezi ně a výsledkem je hodina, při níž si mnozí možná uvědomí i to, na co se třeba bojí jen pomyslet.
Autoři projektu chtěli propojit generace i odlišné kultury různých světadílů. Tradice západní Afriky i střední Evropy skrývají příběhy předávané z generace na generaci. V Africe ti nejstarší jsou nejváženějšími členy rodiny i společnosti, jejich odchod ze života je pak nejvýznamnější oslavou moudrosti, zkušeností a dobra. České členky týmu se proto lidí v Ghaně ptaly na to, co je pro ně smrt, zda skutečnost, nebo jen úhel pohledu - a kolik takových úhlů může být, zda jejich počet odpovídá počtu lidí nebo počtu kultur. V představení pak pracují s tezí, že všichni procházejí stejným obloukem od zrození k zániku, každý má své příběhy, obavy a radosti spojené s představou, co je na konci čeká.
Projektu předcházela obdobná spolupráce na projektu Ghana zrána, který připravil Tanec Praha se svými ghanskými partnery pod choreografickým vedením Moniky Rebcové v roce 2017.
