Od roku 1945 byl nedílnou součástí koloritu pražského Smíchova sovětský tank - stál na dnešním náměstí Kinských na pětimetrovém kamenném podstavci, hlavní mířil na západ a měl připomínat osvobození města Rudou armádou. Ráno 28. dubna 1991 se tato výhružně působící zbraň předvedla užaslým kolemjdoucím ve zcela novém obleku - fádní vojenská zeleň byla vystřídána provokativní růžovou barvou. Přebarvení tanku měl na svědomí student sochařství David Černý.
Tank č. 23 věnovala Praze vláda Sovětského svazu jako symbol osvobození a slavnostně byl odhalen 29. července 1945. Podle oficiální legendy byl prvním tankem, který vjel na území Prahy, skutečnost ale byla jiná - původní tank byl bojem natolik poškozený, že místo něj vybrali Sověti zachovalejší a reprezentativnější stroj (navíc jiného typu). V 50. letech byl tank prohlášen národní kulturní památkou.
Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 byla řada památníků připomínajících doby minulé odstraněna nebo alespoň částečně upravena. A smíchovský tank byl velmi výrazným a viditelným symbolem.
Černého noční natěračská akce vyvolala bouřlivé reakce a místní zastupitelé záhy opět obnovili původní nátěr. To se však nelíbilo některým poslancům tehdejšího Federálního shromáždění, kteří 16. května tank opět natřeli narůžovo. V montérkách s označení FS ČSFR pracovalo na růžovém nátěru 15 zákonodárců, například Jan Ruml, Petr Gandalovič, Stanislav Devátý, Tomáš Kopřiva, Jana Petrová, Jiří Pospíšil či Klára Samková. Mluvčí sovětského ministerstva zahraničí poté jejich aktivitu nazval "ohavným činem politického chuligánství".
Růžová barva tanku tak sice zůstala, ale dny památníku byly sečteny. Koncem května rozhodlo ministerstvo kultury, že smíchovští zastupitelé mohou kontroverzní monument odstranit. V červnu pak byl asi 45tunový tank odvezen do leteckého muzea ve Kbelích a nakonec skončil ve vojenském muzeu v Lešanech na Benešovsku.
David Černý byl nejprve obviněn z trestného činu výtržnictví, ten byl však posléze kvůli nízké přímé škodě překvalifikován na přestupek. V březnu 1992 dostal umělec napomenutí od 
tehdejšího starosty Prahy 5 Petra Syrového a současně s ním mu starosta předal potvrzení o zaplacení stanovené škody ve výši 1121 korun. Tyto peníze za Černého zaplatili členové zastupitelstva.
Barvitá historie růžové zbraně tím však neskončila. V roce 2001 Černý navrhl umístit opět na náměstí Kinských torzo růžového tanku nořícího se pod zem (artefakt nepocházel z původního tanku). Radnice Prahy 5 ale souhlas s jeho umístěním po negativních reakcích ruského velvyslanectví i tehdejšího premiéra Miloše Zemana zrušila. Černý poté vystavil svoje dílo v
Lázních Bohdaneč.
Torzo tanku se na Smíchově opět objevilo 21. srpna 2008, kdy jej tam Černý bez povolení umístil jako připomínku 40. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Tentokrát přibyl ještě bílý okupační pruh, kterým Černý protestoval proti chování Ruska v tehdy aktuálním rusko-gruzínském konfliktu. Po necelém roce se ale tank opět stěhoval pryč, tentokrát ke smíchovskému uměleckému centru Meet Factory.
Sám Černý se i v dalších letech po své "natěračské" akci rozhodně nezpronevěřil pověsti provokujícího umělce. Má na svém kontě například sochu sv. Václava, sedícího na břiše mrtvého koně, plastiková miminka umístěná na věži žižkovského vysílače či kontroverzní
obří plastiku Entropa, která měla začátkem roku 2009 prezentovat české předsednictví v EU a nakonec byla předčasně demontována.
