Japonská choreografka Jošiko Čumaová připravuje v Praze s několika profesionály a desítkami zájemců z řad veřejnosti vystoupení. Rozpohybuje při něm dílo čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje ve Veletržním paláci věnované uprchlíkům. Jeho Zákon cesty v podobě obřího gumového člunu s uprchlíky bez tváře je ve Veletržním paláci instalován od března. Performance nazvaná Secret Journey, která chce prostřednictvím pohybu přinést novou perspektivu při jeho vnímání, se odehraje 14. října.
Informovala o tom Michaela Nováková z Centra choreografického rozvoje SE.S.TA, které ji s choreografkou připravuje. K pěti profesionálům, jimiž jsou Kateřina Szymanski, Hana Turečková Polanská, Michal Wróblewski, Vojtěch Hříbek a Jorge Rodolfo de Hoyos, se přidá více než sedm desítek dobrovolníků.
"Performery z řad veřejnosti jsme oslovovali přes sociální sítě a přímou komunikací s různými institucemi, zejména školami. Do performance se tak zapojí například skupina studentů z Konzervatoře Duncan centre," uvedla Nováková. Zájemců se přes náročnost časovou i fyzickou podle ní přihlásilo tolik, že počet účastníků možná přesáhne i zamýšlených osmdesát. Po zářijové přípravě s profesionály bude od 9. do 12. října choreografka v Praze pracovat již se všemi performery.
Performance bude pak 14. října trvat po celý den od 10.00 do 18.00 ve Veletržním paláci a vrcholit by měla kolem 16.00. Návštěvníci instalace nebudou usazeni na místa, budou moci kdykoliv přijít i odejít a pohybovat se volně tak, jak jsou v galeriích zvyklí.
Návštěvníci uvidí diskutované dílo rozpohybované velkým počtem performerů pod vedením choreografky věnující se reflexi společenských otázek již dvacet let. "Performance bude uvedena pouze jednou jako unikátní spojení dvou umělců, kteří do své tvorby promítají osobní zážitky, zkušenosti a pocity způsobem, který láká publikum po celém světě," uvedla Nováková.
Jošiko Čumaová je japonská tanečnice, choreografka a aktivistka žijící ve Spojených státech, která se ve své tvorbě věnuje společenským otázkám a jejich reflexi. Potřebné zkušenosti ke své tvorbě má nejen ze života v Americe, ale ze zemí, kam opakovaně jezdí a zabývá se místními politickými a kulturními poměry (Palestina, Afghánistán, Jordánsko, Egypt). Za své inspirační zdroje označuje americkou televizi a popkulturu, minimalistickou hudbu či básníka Allena Ginsberga.
