Fotografie plechových cedulí, poutačů a plakátů s budovatelskými výzvami, dokládajícími slávu i bídu komunistické propagandy za minulého režimu, obsahuje výstava zahájená ve Slovenském institutu na náměstí Republiky v Praze. Objektivem je tehdy zachytila fotografka Zuzana Mináčová, pořídila jich na pět tisíc.
"Však jsem se i někdy bála, že mě někdo udá, když jsem je nechávala vyvolat. Mám za to, že výstava řekne o životě za komunismu víc než celá vědecká pojednání," řekla Mináčová před vernisáží. Na výstavě tak znovu ožily slogany oznamující, že ...se Sovětským svazem na věčné časy..., ...komunismus je budoucnost lidstva..., ...Lenin je stále živý... a ...ať žije KSČ. "Připomínají dobu, kdy komunistická agitace hyzdila ulice i celý náš život, v hrůzostrašném provedení byla umístěna takřka všude. U silnic, na polích či ve výkladních skříních místo zboží, nebylo možné ji přehlédnout," dodala.
Před objektivem Mináčové na výstavě defilují zrezivělé mírové holubice, jejichž bělost léty dávno vzala zasvé, naivní obrázky rozesmátého dělníka a družstevnice se srpem a kladivem doplněné optimistickým nápisem Socialisticky pracovat, socialisticky žít či Leninův profil vystavený ve výloze obchodu vedle masových konzerv.
"Tato výzdoba nás provázela celý rok. Nejprve se slavilo výročí února, pak přišly prvomájové oslavy, Slovenské národní povstání, říjnová revoluce, která ale byla v listopadu, či Mezinárodní den studentstva. A tak jsem vzala fotoaparát a zvěčňovala všechny ty nápisy, plakáty, výlohy a hesla o slavných zítřcích či lidových milicích jako pevné stráži socialismu. Byla jsem přesvědčena, že je musím zachovat. Že přijde doba, kdy bude potřeba si je připomenout," dodala pětaosmdesátiletá vitální fotografka, která je průkopnicí technik později užívaných v digitální fotografii.
Zuzana Mináčová se narodila v Bratislavě a od 13 do 14 let prošla dětským koncentračním táborem v Osvětimi. Po válce absolvovala obor fotografie na Škole průmyslového designu a začala pracovat ve Slovenském filmu, kde se věnovala reportážní fotografii. Roku 1993, v reakci na rozdělení Československa, přesídlila do Prahy. Přes 40 let přibližuje světové hvězdy na filmovém festivalu v Karlových Varech. Podílí se též na filmech svého syna, režiséra Matěje Mináče.
Několik jeho dokumentů je součástí expozice, která bude ve Slovenském institutu v Praze přístupna do 2. října.
