V Galerii Václava Špály na Národní třídě v Praze vystavuje své obrazy výtvarník Martin Velíšek. Výstava má název Mlčení a je rozdělena do tří částí, v nichž se téma přehlídky různě projevuje. Výstava malíře a ilustrátora, který neváhal svými expresivními obrázky doplnil klasiku v podobě Babičky Boženy Němcové a na počátku 90. let pobuřoval svou výstavou katolíky, potrvá do 3. září.
Obrazy v suterénu galerie odkazují k barokním zátiším označovaným jako vanitas, která jsou mementem, protože důrazně připomínají, že život končí smrtí. Velíškova zátiší konstatují to samé, i když bez morálních apelů. Ukazují mlčení jako důsledek zkušenosti, že ačkoli každý zná úzkost ze života směřujícího ke smrti, nemůže ji s nikým sdílet.
Každý zobrazený účastník procesu zmaru, v tomto případě zvířata a plody stromů, hyne výhradně sám, jedinečným a osamělým způsobem, každé zahnívající jablko má jinou barvu, jinou strukturu, jiný tvar, každé zvíře má svůj vlastní jedinečný a osamělý skon. Ale zároveň lze v těchto příbězích "mrtvé přírody" uvidět ještě něco jiného: je v nich velmi silným způsobem přítomná krása, říká kurátorka výstavy Milena Slavická.
V přízemí galerie jsou vystaveny obrazy prázdných židlí, prázdných stolů, prázdných pohovek, které odkazují na nepřítomnost člověka jen velmi věcně. Z vnějšku budí dojem až strohé objektivity, uvnitř jsou ale plné chvění, pohroužené do stesku, do mlčení, do hluboké melancholie.
V prvním patře jsou pak vystaveny minimalistické kresby a objekty, jejichž mlčení je opět jiné. Odkazuje k aritmetice. Na bílých emailových plochách jsou zobrazeny horizontální linie, které se skládají z tisíců čárek. Připomínají aritmetickou číselnou řadu vedoucí z kladného nekonečna do nekonečna záporného a obráceně.
"Minimalistické kresby a objekty prostě ukazují, že události vznikají z ničeho a do ničeho se opět vrací, že zánik podněcuje vznik a naopak a že o příčinách takového dění se nelze nic dozvědět. (...) Je to mlčení dané světu do vínku od počátku, rovnice sice jen o jedné, ale za to olbřímí neznámé, rovnice, která nemá být řešena," uvedla kurátorka.
Martin Velíšek je sklář, malíř, ilustrátor, výtvarník animovaných filmů a je také dlouhá léta spřízněn s kapelou Už jsme doma. Ve své tvorbě často uplatňuje nadsázku a absurdní humor a dotýká se klišé i zapovězených témat. Mužská nahota v jeho obrazech a kresbách typickým sebeironickým pohledem kontrastuje s dobovým kultem těla a věčného mládí. Zajímá ho člověk v nejbanálnějších i nejabsurdnějších situacích, pracuje s figurou i fyziognomií na samé hranici deformace a karikatury.
