Byl bohémem, který se živil většinou tím, že kreslil portréty po barech a rád recitoval Danta. Italský malíř a sochař Amedeo Modigliani vytvořil osobitý styl - klasicky čisté a zjednodušené tvary spojoval s expresivními prvky manýristicky protáhlé figury. Umělec pařížské moderny prakticky celý život třel bídu s nouzí, dnes je však finanční situace kolem jeho děl už diametrálně jiná. Modigliani zemřel před 100 lety, 24. ledna 1920.
Pověstné jsou zejména jeho akty a portréty, především zasněné tváře žen s mandlovýma očima, úzkými rty a labutím krkem, které dokáže snadno rozpoznat i laik. Kromě svých milenek Modigliani často zachycoval i přátele a kolegy z pařížského Montparnassu - Pabla Picassa, Juana Grise, Paula Guillauma a další. Tvorba mu však příliš nevynášela, hrdý umělec byl za života přehlížen a podceňován. Ačkoli se dožil pouhých 35 let, má na svém kontě přes 300 děl.
Modigliani po svém příchodu do Paříže v roce 1906 zprvu koketoval se sochařstvím, známé jsou jeho hlavy inspirované africkými maskami. Posléze toho ale zanechal, důvody mohly být dva. První byl ryze materiální - kámen stál peníze, jichž se Modiglianimu většinou nedostávalo, protože je potřeboval hlavně na absint a hašiš. Druhý důvod byl vážnější: tuberkulóza mu rozežírala plíce a sochařství nebylo zrovna ideální profesí pro vážně nemocného.
Umělec tedy veškerou pozornost upřel k paletě a plátnu. Zamiloval si obrazy Picassa a celníka Henriho Rousseaua, poučil se u Cézanna a Toulouse-Lautreca. Především ale rozvíjel svoji osobitost. Vernisáž jediné sólové výstavy Modiglianiho však skončila v prosinci 1917 skandálem. Vyvolaly jej nejen akty, ale i zásah policie, která díla pobuřující měšťanskou morálku žádala odstranit. Vysvětlení policisty bylo originální: "Protože ty nahotiny mají chlupy!"
Obklopen ženami
Pohledný a nevysoký Ital, pro přátele Modi, i v dobách největší chudoby dbal na eleganci. O ženy neměl nikdy nouzi, jen jedna z nich se ale stala jeho osudovou. Mladičká studentka umění Jeanne Hébuterneová byla jeho naprostým opakem - milá, pokorná a tichá. Známost s bouřlivákem byla pro její rodinu šokem. Modigliani ji často maloval a poté, co se jim narodila dcera, byl šťastným otcem. Rodinná idyla však bohužel neměla dlouhého trvání.
Malířovo zdraví se stále víc zhoršovalo, přičemž on sám se odmítal svěřit do rukou lékařů. Zemřel na následky tuberkulózní meningitidy. Jeanne se s Modiglianiho smrtí nevyrovnala. Den po jeho odchodu vyskočila z okna, byla v osmém měsíci těhotenství.
Rodák z toskánského Livorna (12. července 1884) byl nejmladším ze čtyř sourozenců v původně movité, později zkrachovalé židovské rodině. Jako dítě překonal zápal plic a tyfus, v pubertě onemocněl tuberkulózou. Modigliani si záhy oblíbil kreslení, přičemž podporu nacházel u své matky, vzdělané a osvícené ženy. Umění studoval ve Florencii, pobýval také v Benátkách. Ovlivnili jej zejména staří renesanční mistři. Itálie mu však brzy začala být malá.
O Modiglianiho díla je setrvale značný zájem, na aukcích se prodávají za miliardy korun. V roce 2015 se za 170,4 milionu dolarů (asi 4,3 miliardy korun) vydražil obraz Nu couché (Ležící akt), který je dosud nejdráže prodaným Modiglianiho dílem. Před dvěma lety bylo prodáno za 157,2 milionu dolarů (3,4 miliardy korun) dílo s názvem Nu couché (sur le côté gauche) - Ležící akt (na levém boku). Oba obrazy jsou mezi pěticí nejdražších děl prodaných ve světových aukcích.
Malířův divoký a historkami opředený život láká i filmaře - Modiglianiho si v různých zpracováních zahráli Gérard Philipe nebo Andy Garcia. Na přelomu let 2010 a 2011 se v pražském Obecním domě konala výstava děl Modiglianiho a jeho současníků. Přes 60 exponátů, olejů, kreseb, fotografií a dokumentů si prohlédlo na 45 tisíc lidí.
