Zhruba po 40 letech mohou lidé znovu spatřit vatikánskou mikromozaiku Hejnické madony, jako exponát měsíce ji v prosinci vystaví Severočeské muzeum v Liberci. Dílo bylo vytvořeno patrně na konci 19. století ve Vatikánu, později bylo na jednom zaniklém libereckém hřbitově a od 70. let bylo v muzejním depozitáři. Vatikánských mikromozaik je v republice několik, vyobrazení Hejnické madony na žádné další ale není, řekl ředitel muzea Jiří Křížek.
"Pro nás je to jeden z kmenových exponátů do budoucí expozice uměleckých řemesel, protože je mimořádný z hlediska regionálních dějin a také příklad uměleckořemeslného importu z Itálie 19. století," uvedl ředitel.
S regionem je dílo spjaté díky motivu. Předlohou mu byla gotická socha Mater formosa ze 14. století, která je na hlavním oltáři baziliky v Hejnicích. Na mozaice o rozměrech 17 krát 24 centimetrů je madona v modrém rouchu a drží v ruce Ježíška.
Mikromozaika je vytvořená z více než tiscíce dílků, které tvoří dvě vrstvy probarveného skla, mezi některými je zataveno i čtyřiadvacetikarátové zlato. "Je to přísně střežená technika. Všichni mozaikáři víme, jak se to zhruba dělá, ale nikdo jiný než Italové to není schopen udělat tak dobře," uvedla restaurátorka Magdalena Kracík Štorkánová, která poškozenou mozaiku opravovala. "Pro mě je tato mikromozaika jedinečný klenot, šperk. Mám respekt vůči tvůrci, těžko se napodobuje tento styl," doplnila. Například jen milimetrové oko Ježíška je dělané ze tří odstínů.
O okolnostech vzniku mikromozaiky muzeum zatím nic neví. "Evidentně vznikla na zakázku, ale kdo si ji objednal, nevíme," uvedl Křížek. Podle něj si ji ale tehdy mohl dovolit málokdo. "Dnes by její výroba stála řádově stovky tisíc korun," dodal. Mikromozaiku se podařilo uchovat patrně díky trestnému činu. Ze zdevastovaného hřbitova v Ruprechtické ulici ji před nějakými 40 lety ukradl zloděj, u kterého v bytě ji později našla tehdejší Veřejná bezpečnost. Poškozená mikromozaika se na hřbitov nevrátila a desetiletí zůstala uložena v depozitáři muzea, které letos na její restaurování získalo peníze od Nadace Preciosa.
Oprava díla trvala měsíce. Tomografický průzkum ukázal, že uvnitř mikromozaiky jsou trhliny. Restaurátorka ji musela i vyčistit, znovu připevnit uvolněné dílky a doplnit dalších asi 120 chybějících. Nejtěžší bylo navrátit madoně chybějící úsměv, dílky v tom místě chyběly. "Spokojení jsme byli až se čtvrtou variantou," dodala restaurátorka.
