Galerie města Pardubic zahájila výstavu Způsoby percepce. Díla vytvářelo šest umělců z Česka, Slovenska a Německa přímo pro galerii. Některé exponáty pocházejí z místních bazarů, další zachycují čas na jednom místě, jiné mají i politický podtext. Informovala o tom manažerka galerie Šárka Zahálková. Výstava potrvá do konce září.
Michal Kindernay pracuje s obrazem a zvukem. Dva měsíce natáčel strom u kašny před galerií a oblohu. Kamery nainstaloval na protější dům a místa nepřetržitě snímal. Dvě videa tak zobrazují jejich proměny v čase. Umělcovým tématem je mimo jiné globální oteplování. "Trápí mě, že naši politickou reprezentaci to nezajímá. Cítím zodpovědnost jako umělec se k tomu vyjádřit, otevřít diskuzi," řekl Kindernay, který mívá i delší projekty než ten v Pardubicích, některá místa při nich sleduje kamerou i dva roky, změny jsou pak patrnější.
Julia Brybośová s Barborou Zentkovou vytvořily pro pardubickou galerii několik závěsů, každý v jiném barevném odstínu. Jsou z různých provazů, lan a řetězů, které koupily v pardubických bazarech a jimiž mohou návštěvníci procházet. "Je to příběh o zbavování se věcí, které jsou skoro bezcenné, ale mají třeba osobní hodnotu," řekla Zahálková.
Samostatnou místnost obývá instalace Václava Pelouška a osvětlují ji jen drobná světla. Na zemi v kupičkách hlíny stojí klasy obilí, jejichž stíny se odráží na zdi. Scénu zároveň snímá kamera a výsledný obraz lze sledovat v televizi. Divák tak vidí rozdíl mezi tím, co vidí ve skutečnosti a co na obrazovce.
"Média ovlivňují naše vnímání. Instalaci lze chápat i tak, že zemědělství je spjato s mocí a ovlivňováním lidí. Obilí zároveň odkazuje na to, že v galerii kdysi bývala sýpka," řekla Zahálková.
Svou práci vystavuje také německá performerka Marita Bullmanová, která pracuje s vlastním tělem, fotografií a obyčejnými předměty, kterým dává nový význam. V Česku ji zaujalo zavařování, které u ní doma není obvyklé. Součástí její instalace jsou mimo jiné dvě pětilitrové sklenice s vodou z kašny a peří z peřiny jako symboly tepla domova.
"Kdo bude chtít, dostane mapku, aby mohl dílo rozpoznat, přečíst si, kdo ho vytvořil. Cíleně jsme k nim nedávali cedulky, vysvětlivky. Jednotlivá díla procházejí do jiných, prolínají se," řekla Zahálková.
