Ničeho se nebál, proto se dostal tam, kde je. Krásné lidské tělo se mu líbí celý život a zobrazované jako akt bude mít podle něj vždycky publikum navzdory současné snaze o politickou korektnost. "Nevím, zda by se lidé chodili dívat na fotky holek a kluků v rolácích," řekl v rozhovoru s ČTK fotograf Robert Vano, který 5. května slaví 70. narozeniny. Ve svém životě prý ničeho nelituje a nic by neměnil, přestože v bouřlivém mládí zažil roky, z nichž si kvůli drogovému opojení, jak sám říká, téměř nic nepamatuje.
"Kdybych změnil něco negativního, tak by se změnilo i to pozitivní, a to bych nikdy nechtěl. Mám rád svůj život přesně takový, jaký je. Nic bych na něm neměnil a ani měnit nechtěl," řekl fotograf, který z rodného Slovenska utekl před hrozbou tehdy povinné vojenské služby. "Rozhodnutí byla moje vlastní volba. Chtěl jsem se vyhnout vojenské službě, kterou jsem si nedokázal ani představit. Myslel jsem, že budu stát někde se samopalem v poli. To, pro co se rozhodnu, mě vždy někam nasměruje. Miloval jsem a miluji všechno, co mám, a každého, koho potkávám," uvedl.
Po maturitě v roce 1967 podlezl ostnatý drát na hranici a zamířil přes Jugoslávii a Itálii do Spojených států, kde se uchytil jako kadeřník a vizážista. Byl asistentem módních fotografů, jako jsou Horst P. Horst, Marco Glaviano nebo Leo Castelli. Sám je fotografem od roku 1984.
"Každého člověka ovlivňují lidé a prostředí, v kterém se nachází. Ani já nejsem výjimkou. V mém dětství mě nejvíce ovlivňovala moje babička, která se o mě starala," vzpomíná na dětství ve slovenských Nových Zámcích. V kariéře fotografa ho prý nejvíce ovlivnili zmínění Horst P. Horst a Marco Glaviano. "Marco se mě jednou ptal, proč fotím holky, když mám rád kluky, a řekl mi, abych fotil to, co mám rád. A tak jsem začal fotit kluky. Jinak by mě to asi vůbec nenapadlo," řekl autor, jehož snímky mladých mužů proslavily.
Přesto, či možná právě proto, že má život naplněný událostmi a zážitky, jež by vydaly na několik životů jiných lidí, nevidí velké rozdíly mezi dobou před 50 lety a dneškem. A také jako někteří lidé jeho věku nezatracuje mladou generaci. "Myslím si, že nic se nemění a všechno je stejné. To, jak člověk něco zažívá, je dáno věkem. Když je mladý, pouští se do různých věcí, protože se hledá. Když je starší, má více zkušeností. Já jsem se nebál ničeho, a možná i proto jsem se dostal tam, kde jsem," hodnotí svůj život a kariéru, v nichž vždy toužil po úspěchu a slávě.
A také se jich dočkal. V 60., 70. a 80. letech se nejprve v USA a později Paříži a Miláně setkal s mnoha celebritami od Andyho Warhola po Gretu Garbo i Jacqueline Kennedyovou; před objektivem mu pózovala Ornella Mutiová i Tereza Maxová, pro nejprestižnější módní časopisy pracoval s Jacqueline Bissetovou, Cindy Crawfordovou nebo Naomi Campbellovou.
Celý život se věnoval kráse a jeho názor na ni se ani s přibývajícím věkem nemění - ostatně ani svůj věk podle svých slov vůbec nevnímá. "U mě se s věkem nemění nic. Vždy jsem měl rád krásné a mladé tělo a je jedno, zda jde o zadek, břicho nebo obličej. Věk u svých modelů nikdy nepočítám. Myslím však, že tomu nejstaršímu bylo pětadvacet," říká.
