Prostibolo duše
Výstava v Libni připomene dekadentního básníka Karla Hlaváčka

Oslavu dekadentního básníka, kreslíře a dodnes inspirující osobnosti Karla Hlaváčka připravil Památník národního písemnictví. Bude se pod názvem Prostibolo duše konat u příležitosti 120. výročí Hlaváčkova úmrtí v Libeňském zámku od 13. června do 21. září. Výstava ukáže básníkovu tvorbu i osobní život, vystaveny budou reprodukce Hlaváčkova výtvarného fondu, ukázky rukopisů i umělcovy osobní věci, které budou prezentovány poprvé.

Prezentovaná díla tohoto výrazného dekadentního básníka pocházejí ze sbírky Památníku národního písemnictví. Název výstavy kopíruje titul Hlaváčkova výtvarného cyklu Prostibolo duše, který byl autorovou uměleckou reakcí na stejnojmennou básnickou sbírku redaktora Moderní revue Arnošta Procházky. Sbírka básní Prostibolo duše je považována za první českou číslovanou bibliofilní knihu a za sběratelskou vzácnost.

"Výstava je symbolicky umístěna v Libeňském zámku, v pražské Libni, kde Karel Hlaváček žil," uvedla kurátorka výstavy Barbora Vlášková. Ve foyer zámku budou vystaveny Hlaváčkovy autoportréty, kresby, i méně známé ilustrace publikací. Návštěvníci si mohou prohlédnout i nejvýznamnější díla, jakými jsou kresba Vyhnanec (1896) z cyklu Prostibolo duše nebo autoportrét s názvem Můj Kristus (1897).

Z osobních předmětů budou vystaveny brýle Karla Hlaváčka, osobní rukopisy či předměty ze sokolské organizace. "Na tvorbě jednoho z nejpůsobivějších básníků a výtvarníků české dekadence je pozoruhodná především nesmírná škála sugestivních námětů od démonických motivů až po dekorativní návrhy zahrnující autorův vnitřní svět, melancholické pocity či temné vize," doplnila kurátorka.

Karel Hlaváček (1974 až 1898) byl významný představitel českého symbolismu a dekadence. Patřil k okruhu autorů Moderní revue, spolu s básníkem Arnoštem Procházkou či Jiřím Karáskem ze Lvovic.

Svá literární díla publikoval v časopise Moderní revue, kde také otiskoval své výtvarné kritiky a ilustrace. Jako malíř byl autodidakt, ovlivněný dílem Féliciena Ropse či Edvarda Muncha. Ilustroval knihy Arnošta Procházky, Otokara Březiny, Jiřího Karáska ze Lvovic a své vlastní. K jeho spisům patří především sbírky Mstivá kantiléna a Pozdě k ránu, jež je známá především zvukovou stavbou a melodií, zahrnuje básně Svou violu jsem naladil co možná nejhlouběji a Hrál kdosi na hoboj.