V šumavské vesničce Annín přišly stovky lidí na sklářskou pouť a oslavu Aniček

V šumavské vesničce Annín, kde žije 59 stálých obyvatel, dnes přišly stovky lidí na sklářskou pouť, oslavu Aniček a korunovaci nové sklářské královny, která převzala na dva roky vládu nad malebným Annínským údolím poblíž Sušice. Osmadvacetiletá Dominika Zemanová, která pracovala po škole v místní sklárně, převzala skleněné žezlo a jablko a zavázala se podporovat zdejší téměř 230 let staré řemeslo.

"Budu s láskou usilovat a zvelebení a prosperitu Annínského údolí," slíbila před zhruba 400 místními, rekreanty a turisty, kteří přišli ze dvou okolních kempů u Otavy.

Korunovační hymnu zahrál harmonikář Herbert Hones z rodiny, která žije na Šumavě staletí. Jako poslední ze "staré gardy" se radoval z nástupu šumavského mládí. Dominika, která se chce po mateřské vrátit v Anníně ke sklářskému řemeslu, má dvě dcery, Aničku a Adélku. "Můj přítel je také ze sklářské rodiny a vedeme je k tomu," řekla ČTK.

"Scházejí se tu stovky lidí, které toto místo mají rádi, bydleli tady dřív, narodili se tu, jezdí sem do kempů a z toho mám nesmírnou radost," řekl místní rodák Lukáš Milota, organizátor pouti, která se letos koná devátý rok. Pouť podle něj obnovila soudržnost obce. "Přestala tu fungovat hospoda, prodejna, lidé se přestali scházet. Každý se zavřel doma na zahradě u svého grilu a přestal fungovat komunitní život. To se nám asi podařilo touto slavností změnit," uvedl.

Míní, že oblast má velký potenciál díky 228 let staré a nepřerušené tradici sklářství. "Foukají tu sklo, ukazují sklářství a jsme jediná lokalita široko daleko, kde je funkční sklárna s komínem. Na Šumavě jsou různé dílničky, ale není už tu takový industriální prostor," uvedl. V nedalekém Rajsku pracují bývalí zaměstnanci annínské brusírny, kteří ukazují zušlechťování skla. Tradice sklářství podle něj pomáhá turistickému ruchu, přibyly ubytovací kapacity a atrakce. "I díky pouti se mohou lidé podívat do sklárny, brusírny, prohlédnou si kostel, kapli, muzeum lehkého opevnění, zajdou si dát něco do kempu, vykoupou se v Otavě," dodal.

"Lukáš je zásadním hybatelem, který si vzal sklářské údolí na starost. Začalo to kostelem svatého Mořice v Mouřenci, který se podařilo krásně opravit. Otevřel se, jsou tam po celý rok prohlídky a koncerty," řekla Ivana Vítovcová (nez.), místostarostka Dlouhé Vsi, kam Annín spadá. Pomáhali ho opravit i rodáci z Německa, kteří do Annína jezdí a místní zas k nim do sklářského Zwieselu.

Sklárnu Annín z roku 1796 koupila jako ruinu v dražbě v roce 2012 rodina Švrčulů ze Sušice a obnovila menší výrobu. "Děláme ukázky foukání hutního skla. Nikam neexpandujeme, vše, co se tu vyrobí, tak tu prodáme turistům," řekl Otakar Švrčula. Sklárna v lese zaměstnává podle sezony až deset lidí. Aktivity doplnila o kavárnu, penzion, výrobu keramiky z vypalované hlíny a dárkové a užitkové předměty vyřezávané z překližky.

"Rodina Švrčulů je pro sklárnu záchranou. Rozvíjí ji. V roce 2015 tu vzniklo muzeum, o rok později se zprovoznila huť, protože Annín fungoval od roku 1947 jen jako brusírna. Vrátila se sem hutní výroba a začala se pořádat mezinárodní sympozia. A stará dáma dostala nový impuls a žije," řekla Jitka Lněničková, historička evropského sklářství a kurátorka Pavilonu skla v Klatovech a Sklářského muzea v Anníně. "Sklářství buď člověk dělá celý srdcem jako full time, jinak ho dělá špatně. Je to láska na celý život," řekl dvaadvacetiletý sklář Michal Pekárek.

Třídenní slavnost, která pokračuje v neděli, se konala i ke 130 letům přemostění řeky Otavy a ke 100. výročí názvu sklářské vesnice Annín