Ladislav Mrkvička patří mezi nejoblíbenější, ale především nejtalentovanější české herce. Jak už to tak ale u talentovaných lidí bývá, má Mrkvička občas problémy udržet na uzdě svou vznětlivou povahu. Průšvihy se na něj celý život doslova lepí a určitě ho stály i pár hezkých rolí. Co všechno už si v životě zkomplikoval a jak?
"Jeli jsme jako delegace na promítání na jižní Moravu, do Bílovic. Kromě lidí z filmu i nějací estébáci, kteří tam dělali poradce. Měli jsme tam letět, ale bylo špatné počasí, tak jsme čekali na letišti v kantýně a šel jeden panák za druhým. Přiletěli jsme a šlo se od jednoho sklepa ke druhému. Pak si toho už moc nepamatuju. byla prý nějaká beseda v kulturním domě, tam to snad se mnou ještě šlo, ale pak se někde sedělo a já začal těm estébákům nadávat do fašistů a v poslední fázi jsem se na ně začal vrhat. Za to se trochu stydím, protože opileckého hrdinství si nevážím. Ráno jsem se potkal se Sequensem ve sprše a ten mi jenom řekl: Ty si teď klekni a běž prosit. Já si nic nepamatoval, dostávalo se to ke mně po kouskách. Zachránil mě pan Ráž, který s nimi kvůli mně proseděl celou noc a navykládal jim, že jsem blázen, že mám záchvaty a že za to nemůžu. Hrál v tom seriálu doktora. Takže jsem ještě chvíli v natáčení pokračoval, ale za trest se ze mě v roce 1968 vyklubal pravicový zrádce. Tím jsem z toho vypadl," vzpomíná herec na jeden z největších průšvihů, který ho stál místo v seriálu Třicet případů majora Zemana.
Komu ještě šlápl na kuří oko, proč jeho syn propadl drogové závislosti nebo kolik dětí vlastně má se dočtete v aktuálním čísle týdeníku SEDMIČKA.
