Casanova s válečkem

Malíř a ilustrátor Petr Faltus (39) má rád příběhy Giacoma Casanovy. Italský prostopášník strávil konec svého života v Duchcově jako Valdštejnův knihovník. Dědeček Petra Faltuse o několik stovek let později ukazoval vnukovi místa, kde nejslavnější milovník pobýval, a zapálený vnuk nyní ilustroval knihu Casanovových převyprávěných Pamětí.

Dědeček líčíval Casanovu jako sečtělého a vzdělaného muže, podobně jako na pondělním křtu autorka jeho převyprávěných Pamětí Hana Primusová. Kmotrem knihy byl herec Karel Dobrý. Při vybrané ukázce měl krásný divadelní přednes, nicméně četba dlouhá dvacet minut obecenstvo uvedla do stavu klimbajícího. Někteří jedinci naopak nervózně bubnovali prsty o vše, co se namanulo. Příjemným vytržením pak bylo Ivan Hlas Trio. A proč Casanova s válečkem? Přečtěte si následující rozhovor.

Co vás na knižní ilustraci baví?

Mě baví ta pokora. Snažím se si knihu přečíst, což prý nebývá zvykem... Knihy, které ilustruji, si pečlivě vybírám. Vždy zvážím, zda mě to bude bavit či ne. Musím říct, že speciálně tato kniha mě opravdu bavila. Dědeček mi hodně o Casanovovi vyprávěl, ukazoval mi místa, kde se v Čechách slavný svůdce pohyboval. Ilustrace k Pamětem jsem vytvářel v jižních Čechách, ve Smilových Horách. Pronajali jsme si faru, vedle které jsem skoro celé dětství vyrůstal. Při práci jsem se nechal inspirovat grafickým designem tehdejších válečků, kterými je celá fara vymalována. Tento design je přítomen skoro ve všech ilustracích. 

Jsou ilustrace původní, určené výhradně pro knižní vydání Pamětí?

Každou ilustraci jsem dělal speciálně pro konkrétní kapitolu. Je to patnáct černobílých plus pět barevných pastelů. Na začátku bych byl raději, kdyby všechny byly barevné, to je však otázka ekonomická. Nicméně nyní vidím, že i ty černobílé fungují.

Podle čeho si vybíráte, co ilustrovat?

Mám na to takový magický klíč - vytvořil jsem geometrický obrazec, podle něhož jsem určil, které kapitoly budu ilustrovat a které ne. Důležité je, aby byly dobře rozloženy. Nesmí být někde příliš nahuštěny a někdy zase chybět. Všechno je to hra. Vždyť samotné Casanovovy Paměti jsou hra. On je tak trochu Baron Prášil, ale je vidět, že je to napsané s ohromnou láskou a zároveň pokorou. 

Máte nějakou vysněnou knihu, kterou byste rád ilustroval?

Miluji poezii, zejména Holana. Mým snem je jeho poezii vydat, nejenom ji ilustrovat. Spousta mých obrázků patří právě Holanovi. 

Před rokem jste měl výstavu v Toledu. Jak se to seběhlo?

Byla to náhoda. S kamarádem Mirkem Pošvicem, se kterým děláme litografie u Tomáše Svobody, jsme byli na tuto výstavu přizvání. Odehrávalo se to v prastaré kapli. Krásný prostor, který jsme ale znali pouze z fotografií. Jel s námi i Ivan Hlas, s velkým úspěchem zazpíval na naší vernisáži.

Uživíte se jako malíř a ilustrátor?

Obecně se tím asi uživit nedá. Když ale vydržíte a chvilkami žerete kůru, děti nemají co jíst a manželka vám nadává, že není na nájem, a nejste nemocní, tak je to možné. Je tam hodně práce, píle a štěstí. Nesmíte si to nechat vymluvit a mít to rád.

Foto: archiv