Jubileum
Jan Tříska slaví 75. narozeniny a každý den běhá

Už 34 let každý den ráno běhá. I v pětasedmdesáti letech, která dovrší v pátek. Jan Tříska alias český Marlon Brando dokázal jako jeden z mála po emigraci prorazit i v Hollywoodu. A do českého povědomí se později vrátil rolemi krále Leara či učitele Igora Hnízda v Obecné škole. Možná mu byl blízký svou disciplínou.

"Vstanu ve 4.45, ať se děje, co se děje. Natáhnu na sebe trenýrky a tričko, nasadím dobré boty. Kupuju si ty nejkvalitnější, co jsou k mání. A to je všechno. Víc za tím nestojí," říká Široko ze Stínadel, přítel Václava Havla a také protivník Jeana Rena z filmu Ronin.

Původně byl tanečníkem, ale když ho Karel Höger slyšel recitovat, přemluvil ho, ať zkusí herectví. Narodil se 4. listopadu 1936 v Praze, vystudoval gymnázium. Po absolvování DAMU mu režisér Otomar Krejča nabídl angažmá v Národním divadle a Tříska se stal jedním z nejobdivovanějších herců. Když v roce 1970 hrál s Magdou Vášáryovou ve filmu Radúz a Mahulena, Češky z něj šílely.

Pár let předtím zakládal spolu s Krejčou Divadlo za branou, hrál v řadě jeho inscenací, točil filmy i televizní hry (Srpnová neděle, Lidé z maringotek). V roce 1972 bylo Divadlo za branou zavřeno a o pět let později Tříska emigroval. Jeho rozhodnutí uzrálo na Tři krále, když zavřeli Václava Havla (ten byl Třískovým za svědka na svatbě v roce 1968). To už měl Tříska za sebou podpis manifestu Dva tisíce slov a z toho vyplývající omezení působení v televizi a filmu. Manželé odešli nejprve do Řecka a pak do kanadského Toronta, kde měli příbuzné. A za pár měsíců už Tříska hrál v New Yorku ďábla Wolanda v Mistrovi a Markétce. "I když neuměl dostatečně anglicky, svým projevem a osobností strhl obecenstvo," psaly kritiky. Čerstvého imigranta pro tento part připravoval Jiří Voskovec. Slovo od slova s ním probíral jeho roli a učil jej výslovnosti.

"Rychle a nahlas, to je moje motto. Prostě jsem si řekl: hrej rychle a nahlas. Aby tě bylo slyšet, aby ti bylo rozumět. To působí na každé obecenstvo," vzpomínal Tříska. V Americe natočil Semtex blues, Nevěrně tvá, Rudí, Lid versus Larry Flynt, Andersonville. A na divadle se mu povedl Jepichodov v Čechovově Višňovém sadu v režii Petera Brooka.

Od roku 1982 žije v Los Angeles s Karlou Chadimovou, která se tam uplatnila jako šéfka restaurace luxusního hotelu Bel Air. Mají dcery Karlu a Janu. Pěstuje kaktusy, zajímá se o jazyky, studuje mapy a atlasy. Občas vybraně vaří a holduje zdravé stravě: "Nenávidím bůček a při pohledu na krkovičku se mi dělá zle, v tom je ten fór." Cítí se jako Američan: "Odešel jsem z Československa, které se rozpadlo. Nyní se vracím do Čech, do úplně jiné země. Víte, v Americe je velmi snadné stát se Američanem."

V Česku hrál nedávno ve filmech Rok ďábla, Želary, Jedna ruka netleská a Horem pádem. Pozoruhodný byl jeho kněz Vojtěch, duchovní správce v historickém filmu Petra Hviždě Řád (1994) a také zvrhlý markýz de Sade ve Švankmajerově snímku Šílení. Na film se prý dlouho připravoval: "V Santa Monice jsem plaval dlouhé bazény a na obou koncích jsem měl o židli opřené stránky s tím rouhačským textem." V připravovaném snímku Hranaři hraje Bishhopa - tajemného bývalého agenta NSA, který zdejší teritorium dostal jako trafiku za zásluhy. A do Divadla Na Jezerce se už čtvrtým rokem vrací k roli v proslulé hře pařížské autorky Yasminy Rezy s názvem Kumšt - s Janem Hrušínským a Janem Kačerem.

"Herectví je fantastické v tom, že můžete pustit na povrch i ďábla v sobě, a nikomu tím neublížíte. Čím lépe hrajete vraha ve filmu nebo na jevišti, tím méně jste zločincem ve skutečném životě, " tvrdí Tříska. "Herectví je řemeslo očišťování."