Daniel Köppl: Hledáme cestu z reklamního gheta. Na druhý pokus

Stalo se před lety. Marketingoví manažeři honosné společnosti Unilever spolu s lidmi ze své tehdejší reklamní agentury vyrazili provést několik hloubkových interview do Moskvy.

Byl to odvážný počin, protože jinak se tato skupina manažerů neodvažovala dál, než do práce nebo do blízkého, dobře prověřeného baru. Jenomže doba byla živá a tito chlápci chtěli zažít dobrodružství. A tak i přes varování místní agentury, že nikdo ze zahraničí nedá více než jednu podobnou akci za den, se rozhodli, že oni jsou hrdinové a dvě zvládnou.

Nezvládli. Protože jak v tamních krajích bývá zvykem, in-depth rozhovor je vždy spojený s několika sklenkami vodky. Výzkum skončil dramaticky. Fešáci odpadli okamžitě (ještě před koncem první skupiny) a do dějin reklamy příběh vstoupil jako klasická ukázka toho, jak lidé z reklamní branže žijí v bublině - v ghettu. Jejich iluze, jací jsou pašáci, vzala za své.

Reklamní ghetto se pak jako pojmenování vžilo a označuje se tím jakákoliv situace, kdy lidé z branže posuzují okolí jen podle toho, jak vidí svět ze své perspektivy, a podle reakcí svého okolí. Jistou dobu to vypadalo, že tento pojem vybledne spolu s tím, jak rostl význam internetu. Díky sociálním sítím jsme se však ocitli v ghettu podruhé. A možná ještě více sevřeném, protože názory mimo tento prostor máme tendenci ignorovat. Dost možná i proto, že na rozdíl od našich kamarádů u nich hrozí rozpory a konflikty.

Akce Život na hraně, kterou pořádáme letos v prosinci, je postavená přesně proti tomu fenoménu. Je až směšné, na co všechno jsou dnes lidé, ponoření v nějakém často marginálním problému, schopní organizovat konference. My jdeme, jako tradičně, jiným směrem. Přijďte se podívat na to, jak se na náš obor dívají a jak jej vnímají lidé, kteří s ním přicházejí do styku jinak než většina z nás. Bude to poučné.